Ráno mi nebylo nejlépe, stále jsem dost nastydlý, tak jsem se rozhodl že omezím dnešní putování asi tak na dvacet kilometrů a nedojdu tudíž do Astorgy, na kterou se těším ale pouze do Santibañez de Valdeiglesias, o 11 km blíže. Bylo slunečno, šlo se dobře. Je tu rovinatá, otevřená krajina s rozvinutým zemědělstvím ale je tu málo stromů, proto je poutník v tomto kraji, zvaném Páramo, po větší část cesty vystaven slunci bez možnosti úkrytu ve stínu. Po deseti kilometrech přicházím do Villavante, vcelku bezvýznamné obce a o několik kilometrů dále jsem u starobylého kamenného mostu Puente de Orbigo přes stejnojmennou řeku. Za mostem, v městečku Hóspital de Orbigo, jsem si prohlédl interiér kostela, na lavičce před ním jsem poobědval z předtím nakoupených zásob, v lékárně si kupuji něco na nachlazení a pokračuji přes Villares do dnešního cíle, jímž je vesnice Santibañez de Valdeiglesias. Vyhledal jsem poutnický dům, který také není nic extra, opět bez teplé vody ale jako minulou noc ve Villaru, i tady mám sám pro sebe malý pokoj. To je po těch obvyklejších deseti, patnácti nebo i dvacetimístných noclehárnách příjemné. A navíc, vzhledem k tomu, že vesnice nemá žádný obchod ani hospodu, máme k dispozici v kuchyňce čaj, kávu, chléb, džem, vajíčka a několik dalších věcí za velmi nízký, téměř symbolický poplatek. Svatojakubská cesta je dotována nejen ze strany Španělska ale také z fondů Evropské unie, proto jsou ubytovací a k tomu přidružené služby pro poutníky vesměs velmi levné, často dokonce zdarma nebo za dobrovolný příspěvek. Přišel jsem do cíle již před druhou hodinou, do šesti jsem se prospal, potom jsem se navečeřel částečně z nabízeného sortimentu (například vajíčko jsem už dlouho neměl) a částečně z cestou koupených zásob (sýr, olivy). Teď po večeři piju už třetí hrnek čaje a píšu do sešitu tyto zápisky. Asi půjdu zase brzy spát.

Předchozí den

Cesta do Santiaga - úvodní stránka

Následující den