|
Ačkoli jsem dnes vyšel z ubytovny v klášteře jako obvykle kolem půl osmé, zdržel jsem se v centru města asi do půl desáté, zejména, kvůli tomu, že jsem si potřeboval dokoupit filmy do foťáku. Mezitím jsem se byl opět podívat ke katedrále, kde jsem sedíc na lavičce pozoroval tuto nádhernou stavbu v ranním světle a trochu litoval, že zrovna teď nemám film. Obchody ve Španělsku, snad vyjma některých supermarketů, otvírají vesměs dost pozdě. Před odchodem z města si dopřávám snídani v kavárně La Condesa blízko mostu svatého Marka, ikdyž jsem už jednu snídani měl v klášteře ale od té doby již uplynuly asi tři hodiny. Dnešní cesta sice nebyla dlouhá, jen něco přes 21 km ale ušel jsem mnohem více, nejen dopoledne po městě ale pak ještě za městem, kde jsem ve spleti rušných křižovatek a stavenišť párkrát bloudil a putování mne dnes tudíž poněkud... raději použiji výraz nebavilo. Na konci města jsem objevil otevřenou kapličku svatého Jakuba, kde jsem se, abych přišel na pozitivnější myšlenky, zastavil ke krátkému posezení a rozjímání. Další zastavení jsem uskutečnil v obci Virgen del Camino, kde je sice moderní kostel z roku 1961, nachází se v něm však mariánská soška ze 16. století, která je považována za patronku provincie León. Pak už jdu za slunečného avšak větrného počasí do obce Villar de Mazarife, kde se ve skromném, velmi jednoduše zařízeném refugiu ubytovávám. Dům je dost zanedbaný, bez teplé vody ale s pěkným zeleným dvorečkem uprostřed, pokoje jsou malinké, každý pro dva poutníky, spí se na matracích nebo na zemi na vlastních karimatkách. Byl jsem v pokoji sám, což je během putování spíše vyjímka. Asi 30 metrů od refugia bydlí další pověstná osobnost Svatojakubské cesty, malíř, jenž si říká MonSeñor a maluje působivé obrazy v románském stylu. Jeho dům je takové soukromé muzeum vlastní tvorby, které každému rád ukáže, a své obrázky také prodává. Nic jsem si však nekoupil, nevím v jakém stavu bych případný obrázek donesl do cíle. V hospodě u kostela jsem si pak dal pivo a jeden místní zemědělec, který se se mnou hned dal do řeči, mi poté, co jsem prozradil svou národnost, hrdě sdělil, že má už dvacet let traktor Zetor a stále mu spolehlivě slouží. Opět jdu spát poměrně brzy, ještě za světla.
|
|
|
úvodní stránka |
|