Využil jsem své momentální dobré fyzické kondice a donesl svůj asi desetikilový batoh o značný kus dále a tím jsem se přehoupl do druhé poloviny cesty. Mám za sebou 383,6 km a před sebou pouze 365,6 km. Od rána byla nízká, temná oblačnost ale nepršelo, až zcela na konci, kdy jsem k večeru přicházel do Sahagúnu, spadlo pár kapek. Z Carriónu jsem vyšel v sedm ráno, procházím okolo kláštera San Zoilo, u pumpy na konci města si dávám kafe a vyrážím na 17 km dlouhý úsek neobydlenou krajinou, která je však záhy za městem narušena rozsáhlým staveništěm dálnice z Burgosu do Leónu, jenž poutníka nutí ve výběru vhodné cesty poněkud improvizovat. Jakmile se však vymotám ze staveniště, začíná úsek poutní trasy, který údajně vypadá tak, jako před mnoha staletími. Celá dnešní trasa, zejména druhá její polovina, byla v tomto ročním období velmi bohatá na luční květenu. Snad nikdy jsem neviděl tak rozsáhlé koberce vlčích máků, chrp, kopretin a dalších pestrých květů, jimiž byly meze a louky pokryté. V první dnešní vesnici, Calzadilla de la Cueza, jsem si dal další kafe a bagetu se šunkou a bez další prodlevy pokračuji dál do Terradillos de los Templarios. Tady jsem měl pro dnešek 26 km a cítil jsem se na pokračování do Sahagúnu, vzdáleného dalších 13,5 km. Oblačnost se občas protrhala a vysvitlo sluníčko a chvílemi to zase vypadalo, že každým okamžikem musí začít pršet. Kromě toho byl celý den silný a studený vítr. Než jsem se vydal na poslední úsek asi hodinu jsem si odpočinul v templářském poutním domě a najedl jsem se z nakoupených zásob. Po pár kilometrech jsem si musel ošetřit puchýř, který se mi po několika dnech pohody zase udělal a pokračoval k Sahagúnu. Cestu jsem měl dnes podruhé přerušenou staveništěm dálnice, tak jsem byl opět nucen si nemálo zajít. Když už jsem měl cílové město na dohled, pocítil jsem značnou únavu a musel jsem si na dvacet minut lehnout do trávy a relaxovat. Zvednout se mne vlastně donutil až počínající drobný déšť, jenž mne provázel po zbytek cesty. A to mi ještě v Sahagúnu trvalo, než jsem našel ubytovnu, v jinak velmi podrobném průvodci to tentokrát nebylo moc jasné. Po nezbytné sprše v nevšedně komfortním albergue Trinidad (svatá Trojice) jsem měl opět dost sil na podvečerní procházku městem a menší nákup v supermarketu. Později večer jsem se připojil k několika ostatním poutníkům z různých zemí, kteří si v kuchyňce připravovali rozličné pokrmy. Pak jsme společnou a různorodou večeři, do níž každý z nás poskytl nějaké ingredience a umění, zapili společně nakoupeným pivem a vínem. Dnešní moje oficiální bilance podle průvodce je 39,5 km, ovšem vezmu-li v potaz také nemalé zacházky, způsobené stavebními pracemi a nějaké to další toulání po městě, nejprve při hledání ubytovny a později jen tak za fotografováním a nákupy, jistě mám dnes v nohách něco k padesáti kilometrům.

Předchozí den

Cesta do Santiaga - úvodní stránka

Následující den