|
Po ránu je velmi studený vítr a vypadá to na déšť ale naštěstí kolem poledne vítr celkem ustal a bylo až do večera víceméně polojasno a poměrně teplo. Krátce po odchodu z Boadilly přicházím ke kastilskému plavebnímu kanálu (Canal de Castilla), jenž měří 207 km a je dnes zajímavou historickou technickou památkou. Stavba byla započata na konci 18. století a kanál sloužil pro dopravu zboží mezi kastilskými městy a námořním přístavem Santander. Podél kanálu jsem přišel do Frómisty, kde jsou za sebou čtyři plavební komory, nevím, kolik jich je na unikátním vodním díle celkem ale tyto byly označeny čísly 17 až 20. Dále se Frómista pyšní nádherným románským kostelem sv. Martina z 11. století. Je to jeden z nejhezčích a nejzachovalejších románských kostelů ve Španělsku, asi před sto lety byl pečlivě a autenticky zrekonstruován. Po snídani v malém baru pokračuji po poutnické stezce, vytyčené stylovými patníky do dalšího zajímavého městečka Villálcazar de Sirga. Zdejší monumentální, avšak lehce zchátralý kostel Santa Maria la Blanca upoutává pozornost už pár kilometrů předtím, než k němu poutník dorazí. Prohlédl jsem si také jeho interiér, jenž byl zachovalejší, než zevnějšek. Ve Villálcazaru jsem se posilnil potravinami, zakoupenými v jednom malém zdejším krámku a neopomněl jsem ochutnat zdejší specialitu, dobré sladké pečivo. Odtud je to sotva šest kilometrů do mého dnešního cíle, historického města Carrión de los Condes, které v minulých staletích bývalo velice štědré k procházejícím poutníkům. V jednom poutnickém domě například dostávali od května do října půlku chleba a od listopadu do dubna dokonce celý chléb. Nyní jsou tu dva poutnické domy, jeden v klášteře svaté Kláry, druhý u kostela Santa Maria del Camino. V tom druhém, o kterém jsem četl, že je lepší, jsem se ubytoval. Přišel jsem už po třetí hodině, večer ještě půjdu na obhlídku města. Opět se zde setkávám s Marciou, která dnes vyšla na cestu později a došla sem až večer. Není jí dobře a prý bude muset putování omezit.
|
|
|
|
|
úvodní stránka |
|