|
Ráno bylo poměrně chladno ale včerejší neustálý silný vítr se celkem utišil. Od včerejška jsem trochu nastydlý a mám trochu obavu aby nějaká případná nemoc neohrozila moje putování, už jsem za půlkou, tak to doufám s Boží pomocí dokončím. Jím dost česneku, zeleniny, pomerančů a tady v kraji, kudy zrovna procházím, jsem si už dvakrát koupil výborné nektarinky. O jídlo nouzi nemám. Na začátku opět procházím přes Sahagún a shledávám, že je toho tady k vidění více, než jsem si včera myslel. Se zajímavým historickým městem jsem se rozloučil překonáním kamenného mostu, pod nímž proudí mělká ale na ryby bohatá říčka Cea a mířím na západ. Po deseti kilometrech procházím vesnici Bercianos, kde se zastavuji v hospodě, která je tady snad jen kvůli poutníkům. Několik jich tam bylo, pak přišli dva další a jiní zase odcházeli pokračovat ve své pouti. Posnídal jsem bílou kávu a místní dobré kastilské pečivo, zatímco dva starší poutníci u vedlejšího stolu si ke snídani dopřávali víno a doutník. Po desáté hodině se oblačnost začala protrhávat a brzy bylo téměř jasno a teplo. Do další vesnice, El Burgo Ranero, to bylo sotva osm kilometrů. Zastavuji se v tamním skromném refugiu, doplňuji si vodu a po půlhodině pokračuji dál. V místním venkovském obchůdku jsem si nakoupil nějaké ty potraviny a za vsí na turistickém odpočívadle jsem je zkonzumoval. U odpočívadla, to tady obyčejně sestává z kamenného stolu a lavic okolo něj, se ke mě přidal Švýcar Klaus, se kterým jsme poměrně svižným tempem "udělali" poněkud nezáživný dvanáctikilometrový úsek prašnou pustinou, kde jediným zpestřením cesty byl v dáli napravo občas projíždějící vlak. Ke konci se ta trať stočila doleva, překročili jsme ji a za půl hodiny přicházíme do Reliegos, kde dnes hodlám přenocovat. Klaus měl toho dne o několik kilometrů méně a pokračuje do Mansillas. Na rozloučenou jsme poseděli u piva v hospodě na kraji vesnice. Hospoda byla umístěná v polorozbořeném domě, polovina byla doslova v ruinách a do poslední chvíle jsme netušili, že je podnik dosud funkční. Refugio je tu celkem pěkné a vzhledem k tomu, že jsem dorazil již asi o půl čtvrté, dobře jsem si pak prohlédl ves a udělal pár fotek. Nad vesnicí je zřícenina starobylého kostela a zajímavé jsou také zdejší všudypřítomné vinné sklípky se zvláštními komíny, stavěné ze směsi hlíny, slámy a kamenů. Procházku po vsi jsem zakončil sklenkou místního vína v baru na návsi a večeři jsem si z nakoupených surovin připravil v kuchyňce v ubytovně. Během procházky vesnicí jsem narazil na asi jediný zdejší obchod, který byl ovšem teď v sobotu odpoledne zavřený. Nicméně po dotázání se starších lidí, sedících na lavičce před obchodem, kde tady můžu nakoupit něco k jídlu, mi byl obchůdek ochotně otevřen, za což jsem poděkoval zejména tím, že jsem jim udělal větší tržbu, než jsem měl původně v úmyslu. Večer jsem si pak v ubytovně dopřál těstoviny s nějakou sáčkovou omáčkou a sýrem a poté jsem si ještě udělal pořádnou porci salátu z tuňáka, rajčat, hlávkového salátu a oliv.
|
|
|
|
|
|
úvodní stránka |
|