3. den  -  Úterý 16.5.2000  -  Puente de la Reina - Villamayor de Monjardín

Délka etapy: 31,1 km.  Do cíle zbývá: 652 km.

Třetí den putování jsme si trochu přivstali, nebylo ještě ani sedm hodin, když jsme šli na snídani do nedalekého baru a za opět slunečného počasí opouštíme po mostě poutníků přes řeku Argu městečko Puente de la Reina. Terén je značně kopcovitý avšak námahu kompenzuje malebná krajina, zvláště teď, kdy je vegetace v plném rozkvětu. Postupně procházíme obce Cirauqui, Lorca a Villatuerta a po dvaadvaceti kilometrech přicházíme do města Estella. Tam si v trávě ve stínu stromoví u řeky Egea dopřáváme asi dvouhodinovou pauzu a posilňujeme se potravinami, nakoupenými cestou v malém obchodě. Oběd sestával z bílého pečiva, zdejší sušené šunky jamón serrano, rajčat, zelených oliv a piva.

Nedaleko našeho místa odpočinku je refugio, kde se Ignacio rozhodl pro dnešek zůstat kvůli problémům s kolenem, zatímco já a Christine se rozhodujeme pokračovat ještě devět kilometrů do Villamayor de Monjardín. Ačkoli se mi postupně udělalo pár puchýřů, které se nepříjemně rozedřely, po provizorním ošetření jsem to brzy rozchodil a mohl pokračovat. Tady jsem se přesvědčil, jak se nevyplácí z lenosti nebo z frajeřiny zanedbávat nějaké to zrníčko písku v botě nebo shrnutou ponožku, vše se po desítkách kilometrů vymstí. Člověk se zkrátka nejlépe poučí až tím, čím si sám projde.

Nedaleko za Estellou je osaměle stojící klášter Irache, v jehož areálu je vinná studánka, kde se procházející poutník může zdarma občerstvit nejen vodou ale i zde vyráběným vínem. Přesvědčili jsme se s Christine, že po otočení kohoutku skutečně teče víno, ikdyž velmi tenkým proudem. Nutno říci, že chuťově víno nebylo nic extra, tak jsme se dorazili vodou z vedlejšího kohoutku, která tekla normálním vydatným proudem.

Sotva jme dorazili do Villamayor, spustil se déšť a ozvala se bouřka, která se podle černé oblohy dala tušit již v posledních kilometrech dnešního putování. Refugio, vedené skupinkou Holanďanů je sice dražší, než většina ostatních, vybírají za noc 800 pesetas ale za dalších 800 pesetas je možno se zúčastnit bohaté večeře o třech chodech, čehož jsme s potěšením využili, alespoň jednou za den přijde teplé jídlo přece jenom vhod. Vládne tu opravdu hezká, přátelská atmosféra, po večeři se povídalo, správce ubytovny, který ovládá několik jazyků a každého z asi patnácti nocležníků si hned zapamatoval jménem, hrál na kytaru. Spát jsme šli asi po desáté hodině, opět posilněni vínem z Irache, které je zvláštní. Zprvu příliš nechutná, člověk si na něj musí zvyknout, až tak třetí sklenička je dobrá. S vínem na nás správce nešetřil a bylo samozřejmě v ceně večeře.

Cirauqui, 16.5.2000
Celkový pohled na vesnici Cirauqui, kterou na začátku dnešního putování pouze projdeme.


mezi obcemi Cirauqui a Lorca, 16.5.2000
Akvadukt mezi obcemi Cirauqui a Lorca, na němž nechali stopu v podobě nápisu příznivci baskitského separatismu.


Lorca, 16.5.2000
Autor odpočívá u fontány v obci Lorca. Mnoho zdejších vesnic má svůj veřejný zdroj pitné vody.


Villatuerta, 16.5.2000
Malebná vesnice Villatuerta. Říčka Iranzu je překlenuta mostem ze XIII. století.


klášter Irache, 16.5.2000
vinná studánka v klášteře Irache, 16.5.2000

Benediktýnský klášter Irache, kde se poutník může zdarma osvěžit místním vínem přímo z kohoutku.

Předchozí den
Cesta do Santiaga -
úvodní stránka
Následující den

TOPlist