|
Ráno jsme vyrazili opět poměrně časně, okolo osmé hodiny a již po deváté přicházíme přes kamenný
románský most do Pamplony, kde jsme se nejprve zastavili v kostele svatého Saturnina pro razítko do Credencialu.
Mí přátelé, chtějíc si co nejméně opotřebit dolní končetiny, se vydali na cestu bezprostředně po obdržení razítek,
já jsem se touláním po malebných zákoutích Pamplony zdržel ještě asi hodinu a pak jsem teprve vyrazil z města.
Do další obce, Cizur Menor, je to sotva hodina chůze. Tam jsem se občerstvil v jednom malém baru, doplnil jsem si vodu a vyrazil dál. Bylo opět vedro a navíc se přede mnou tyčila souvislá, pár set metrů vysoká stěna kopců. Nakonec to, se zastávkou ve vesničce Zariquiegui, nebylo zase tak hrozné, jak to vypadalo a za výstup na Alto de Perdón jsem byl odměněn nádherným rozhledem po krajině. Na hřebeni tohoto masivu se tyčila řada větných elektráren. Cestou jsem se opět setkal s Christinou a Ignaciem a sestupujeme dolů směrem k městečku Uterga, kde obědváme a asi dvě hodiny odpočíváme v refugiu. V půl šesté procházíme vesnicí Obanos a pokračujeme do Puente de la Reina. V malém refugiu už byly obsazeny všechny postele, tak nás správce ubytoval spolu s několika dalšími, krátce po nás příchozími poutníky v poschodí, kde jsme si rozložili karimatky a spacáky tak, abychom si ve stísněném prostoru příliš nepřekáželi. Jelikož jsem nebyl příliš unaven, byl jsem se ještě na půl hodinky projít a vychutnat si večerní atmosféru španělského venkova, pak jsem šel s přáteli do místní hospody na večeři. Cestou zpátky se citelně ochladilo a po návratu do refugia přišla silná bouřka doprovázená prudkým deštěm. Do rána se naštěstí počasí umoudřilo. |
|
|
|
|
úvodní stránka |
|