Autobus Gillig Advantage ev.č. 3004 odjíždí 29.9.2004 od Laffayette Square s dominantou katedrály Sv. Jana v pozadí.

Savannah (Georgia, USA)
CAT - Chatham Area Transit Authority

Sídlo společnosti a garáže se nacházejí na Gwinnet Street, asi kilometr východně od středu města, kde je také jedna z informačních kanceláří, ve kterých je možno vyzvednout si zdarma souhrnný jízdní řád a zakoupit jízdenky. Jízdné je nepřestupné a činí (v roce 2005) 1$, platí se buď přesnou částkou do strojku u řidiče nebo se do téhož vloží předem zakoupená jízdenka. V předprodeji jsou jízdenky prodávány ve svazcích po deseti kusech, nicméně bez cenového zvýhodnění, pro stálé klienty však existují výhodnější časové jízdenky.

V roce 2003 byl vozový park výrazně omlazen dodávkou jedenatřiceti nových autobusů typu Gillig Advantage H2000LF (ev.č.3001 až 3031), které mají 32 míst k sezení, přední část až ke druhým dveřím je nízkopodlažní, zadní část je zvýšena o dva schody. Vozy mají dvoje dvoukřídlé dveře, přední pro nástup, výstup se běžně toleruje rovněž předními. Dvoudveřové uspořádání je v Americe standardem. Přestože jsou vozy klimatizované, mají horní čtvrtiny oken výklopné a často toho cestující, zvláště mládež, v praxi využívají. Všechny autobusy jsou na čele vybaveny samoobslužným sklopným rámem na dvě jízdní kola a některé vozy (označené piktogramem) rovněž plošinou pro obsluhu cestujících na vozíčku.

Autobusy značky Gillig Phantom slouží u zdejšího městského dopravce ve dvou délkových variantách a zde vyobrazený vůz ev.č. 9600 je zástupce kratší, třitetistopové verze. Snímek byl pořízen za deštivého letního odpoledne na Broughton Street 28.8.2004.

A jaké jsou dojmy z pohledu cestujícího?
Jednoho pátečního večera, 27.8.2004, jsem vyrazil do nákupního centra Oglethorpe Mall. Cestou pěšky z přístavu nade mnou visely těžké, tmavě šedé mraky, ze kterých se asi tři sta metrů před mým příchodem na naštěstí zastřešenou zastávku spustil takový liják, že jsem za tu zbývající minutu velmi rychlé chůze stačil docela slušně promoknout.

Zastávka na rohu ulic M.L. King Jr. a Broughton je výchozí pro 13 linek z devatenácti, tak během těch několika minut čekání na čtrnáctku odjelo pár jiných vozů. Můj autobus (ev.č.3030), přijel, jak je zde zvykem, asi dvě minuty před pravidelným odjezdem v 7.20 pm, tedy večer, a ačkoli je venku stále poměrně teplo a déšť mne spíše osvěžil, vstoupení do klimatizací důkladně vychlazeného vozu je pro promočeného člověka celkem studená sprcha.

Do čtecího strojku u řidičova místa jsem vložil v předprodeji zakoupenou jízdenku, která v přístroji nenávratně zmizí a jdu si sednout na "dvojku" zhruba naproti druhým dveřím. Výhled ven je díky tmavé síťované folii přes okna trochu omezen, ale beztak se brzy setmí.

U jedné ze stříšek na zastávce na rohu ulic M.L. King Jr. a Broughton vyčkává Gillig Advantage ev. č. 3029 po příjezdu z linky 10. Foto 11.8.2004

Černá řidička neurčitého věku (mimochodem ženy, a zvlášť černošky, jsou mezi zdejšími řidiči MHD v převaze) přesně na čas zavírá dveře a vyjíždíme. Zastávky jsou poměrně frekventované, k nám asi osmi původním cestujícím postupně přistupují další, mezi nimi i mladík, který nejdříve upevnil svůj bicykl do rámu na přídi autobusu a než zcela opustíme střed města, tmavá šeď mračen se rychle změnila na čerň noční oblohy, narušovanou jen světly pouličních lamp a pestrobarevných poutačů obchodů a benzinových pump.

Na vnitřním informačním panelu se neustále střídají datum a čas, název příští zastávky a výzva, aby cyklisté při výstupu nahlásili řidiči, že budou vyzvedávat kolo z rámu (i poté, co jediný cyklista už dávno vystoupil) a po nějakých pětadvaceti minutách přijíždíme na zastávku Mall Boulvard, kde pár minut vyčkáváme kvůli srovnání času s jízdním řádem. Poté jen objedeme blok a vystupuji před nákupním centrem. Ostatně kdybych to věděl, mohl jsem také vystoupit na předchozí zastávce jako většina cestujících.

Zatímco autobus mizí v teplé, vlhké, subtropické noci na své cestě dál po nekonečné, mnohamílové ulici Abercorn, já vcházím do nákupního centra, které, stejně jako mnoho dalších míst ve městě, nese jméno anglického generála Jamese Oglethorpa, jímž bylo v roce 1733 město Savannah založeno.

Cestu zpět nastupuji v půl desáté na zastávce, která je pro zpáteční směr poněkud jinde a musím ji chvíli hledat. Číslo 14 přijíždí s několikaminutovým zpožděním a přestože je autobus poměrně plný, nacházím v zadní části vozu místo k sezení. Řídí opět černoška a černé, tlusté ženy obtěžkané plnými nákupními taškami tvoří značnou část cestujících, zbytek sestává z několika bílých turistů, hlučné omladiny na zadních sedadlech, sestavu doplňují dva tři černoši a bílý vousáč, který jel stejným autobusem jako já už cestou tam. A tehdy, stejně jako teď, usrkával Coca-colu z velkého kelímku od McDonalda. Téměř před každou zastávkou dá někdo z cestujících zatáhnutím za šňůru přes okna znamení k řidiči a autobus se pomalu vyprazdňuje, až nás pár posledních přijíždí zpět do města, jen o blok dál, než byla výchozí zastávka. Vystupuji jako poslední a vyrážím svižným tempem k přístavu, abych byl na lodi dřív, než se spustí další liják. ▪

Na levém snímku projíždí dne 28.8.2004 celý bílý Gillig Phantom ev.č. 9606 na lince 25 náměstím Oglethorpe Square, zatímco pravý snímek z 11.8.2004 ukazuje ev.č. 9607 na ulici M.L. King Jr. ještě v původním, starém zbarvení.