Vinice Clos de Tart, 14.8.2010.

Ikdyž mám velmi kladný vztah k pivu, tedy rozhodně tím nemyslím nadměrnou spotřebu ale spíše vztah založený na poznávání, ochutnávání a porovnávání pivního sortimentu, poslední dobou zejména pokud jde o minipivovary, přesto jsem si při vhodné příležitosti rád dal dobré víno, avšak bez toho, abych do problematiky hlouběji pronikal. Hlubší zájem o víno ve mě vzbudil teprve pobyt v Burgundsku, během kterého jsme hned od začátku měli mnoho příležitostí k ochutnávání a od místních kolegů v práci a přátel na hotelu jsem začal získávat základní teoretické znalosti.

FOTOGALERIE 1 Côte de Nuits (I.)

FOTOGALERIE 2 Côte de Nuits (II.)

FOTOGALERIE 3 Côte de Beaune

FOTOGALERIE 4 Burgundská vína

Velkou zásluhu na mém zájmu o burgundské víno má nejen to, že jsem přišel na chuť výslednému produktu, ale také to, že na mě velice zapůsobila zdejší malebná krajina, mnoho slavných vinic jsem si prošel pěšky, případně projel na kole, zúčastnil jsem se několika ochutnávek ve vinných sklepích a později začal louskat odbornou literaturu. Otevřít lahev burgundského, pro mne není jen kulisa k pokecu s kamarádama nebo předehra k večeru ve dvou. Je to tak trochu filozofie, člověk si zavzpomíná na toulky tím krajem, často i na konkrétní vinici i na to, kde a kdy předtím takové víno pil a co o něm zná teoreticky.

Vinice u Aloxe-Corton, 11.9.2010.

Na této stránce se nebudu zabývat charakteristikou nebo odborným popisem jednotlivých vín, protože jednak jsem pouze mírně pokročilejší konzument a nemám vlohy odborně pojmenovávat u vína pět či deset různých nuancí vůně a chuti a jednak proto, že odborné popisy a hodnocení již na internetu jsou, osobně se mi líbí například stránka ovine.cz, kde se v rubrice Encyklopedie vína můžete, kromě jiného, proklikat k charakteristikám jednotlivých podoblastí burgundských vinic.

Burgundské víno se pěstuje na několika samostatných územích v rámci regionu. Bezprostředně na jih od Dijonu začíná pás vinic Côte de Nuits (spolu s Hautes-Côtes de Nuits), na toto území navazuje Côte de Beaune, opět s spolu s výše položenými Hautes-Côtes de Beaune. Dále na jih pokračuje Côte Chalonnaise a ještě více jižněji najdeme vinařskou oblast Mâconnais. Zcela odděleně, v severozápadní části Burgundska se nachází vinařská oblast Chablis, zaměřená na bílé víno. Vinice Mâconnais ani Chablis jsem však nenavštívil, proto jsem se ani jejich vínům nevěnoval tolik, jako vínům z mých oblíbených, dobře procestovaných oblastí Côte de Nuits a Côte de Beaune. Vinařský zeměpis obvykle počítá mezi burgundské také oblast Beaujolais, ale to už bych sem asi nemíchal, ostatně nebyl jsem tam.

Ačkoli je všeobecně známější červené burgundské, celkově se tu vyprodukuje více bílého, asi to bude tím, že mezi červenými je více těch zvučných jmen. Pokud jde o odrůdy révy, pěstují se tu červené Pinot Noir a Gamay, z bílých jsou to Chardonnay a Aligoté. A teď stručně k hierarchii burgundských vín.

Ochutnávka na zámku Pommard, 4.7.2010.

Vína, pocházející z určité přesně vymezené oblasti a splňující další stanovená kritéria, mají ve Francii označení původu AOC (Appellations d'origine contrôlées). Nejnižší stupeň AOC v Burgundsku je buď jen pouhé "Bourgogne" (obvykle s názvem odrůdy), Bourgogne Grand Ordinaire nebo Bourgogne Passe-Tout-Grains, dále jsou AOC s označením vinařských oblastí jako Bourgogne Côte de Nuits n. Hautes-Côtes de Nuits, Côte de Beaune atd. Průměrná cena (v r. 2010) v běžných obchodech je 4 - 8 €, na nich jsme po příjezdu do Dijonu poznávání burgudského zahajovali, obvykle náhodným nákupem v nejbližších supermarketech.

O třídu výše jsou tzv. Appellations Communales (n. Villages, Locales), které již na etiketě nemají všeobecné "Bourgogne" ale konkrétní lokalitu, podoblast, obec. Je jich mnoho a ceny některých AOC začínaly již okolo sedmi, osmi eur, většinou však kolem deseti a více. Vybrané vinice u některých místních AOC mají k názvu přidáno označení Premier Cru (1er Cru), což je další stupeň kvality a často ještě nesou na etiketě jméno konkrétní viniční tratě. Cena takových vín je pak zase o několik eur vyšší, ty opravdu vyhlášené pak někdy stojí i několik desítek eur (také záleží na ročníku, vinařství a dalších okolnostech). Nejvyšší stupeň je označení Grand Cru, to už je extratřída, kterou se mohou pochlubit jen nejlepší burgundské vinice. Cena nejlevnějších začíná na několika desítkách eur, tak jsem se v obchodech spokojil pouze s jejich obdivováním v samostatných klimatizovaných vitrínkách. (poznámka: Označení Grand Cru má svoji váhu pouze u burgundských vín. Toto označení totiž můžeme najít například i u vín ze Saint-Emilion, ale tam jsou to vína v ceně už okolo 10 - 12 €. Ne, že by Saint-Emilion byla špatná vína, to rozhodně ne, ale burgundské je burgundské).

Velký vliv na kvalitu vína má kromě lokality a umění vinaře také počasí během roku, proto samozřejmě není víno ze stejné vinice každý rok totožné kvality. Klima v Burgundsku je pro vinnou révu dlouhodobě příznivé, kvalitativně slabší rok tady byl naposledy 1994 a to ještě spíše jen pro červené. Vynikající ročníky červeného vína v uplynulém desetiletí jsou 2005 (podle mnohých nejlepší), 2002, 2009 a 2010, velmi dobré hodnocení pak má rok 2003, případně 2007, ostatní ročníky jsou hodnoceny jako dobré. U bílého vína je to podobné. Vynikající jsou 2005, 2002, 2009 a 2010, velmi dobré 2003, 2006, případně 2007, ostatní jsou dobré. Hodnocení se v jednotlivých částech Burgundska nebo podle jednotlivých zdrojů trochu liší. Pro úplnost je třeba uvést, že Burgundsko produkuje také šumivá vína, označená Crémant de Bourgogne. Jsou obyčejně v ceně 6 - 10 €, zkusili jsme jich několik a vesměs jsou velmi dobré kvality.

Mezi oblíbené zážitky v Burgundsku patří návštěvy vinného sklepa a degustace tamních vín. Asi 30 km na jih od Dijonu se nachází město Beaune, které je obklopeno vinicemi a sídlí tu mnoho vinařů, z nichž někteří provozují vinné sklepy s placenými degustačními programy pro veřejnost. Během první návštěvy Beaune dne 13.3.2010 jsme po procházce městem absolvovali návštěvu vinařství Reine Pédauque, kde byl pořízen tento snímek. Do Beaune je z Dijonu rychlé a poměrně frekventované vlakové spojení, tak není problém s případným návratem v pozdějších večerních hodinách. Mnohem levnější je autobus, spojů je však méně a cesta trvá podstatně déle.

Po celé délce oblastí Côte de Nuits a Côte de Beaune se táhne od Dijonu směrem na jih tak zvaná Route des Grands Crus, asi 50 km dlouhá souvislá cesta nejlepších burgundských vinic. Dne 14.8.2010 jsem si udělal pěší tůru po větší části Côte de Nuits. Cestu jsem začal v Gevrey-Chambertin, kam jsem z Dijonu dojel autobusem, prošel jsem Morey-Saint-Denis, Chambolle-Musigny, Vougeot a Vosne-Romanée a po několika hodinách jsem dorazil do malebného, mě už známého městečka Nuits-Saint-Georges.

Na snímku vpravo je vinice Latricières-Chambertin Grand Cru, více snímků z této cesty najdete ve fotogaleriích 1 a 2.

Dne 11.9.2010, v době nedlouho před sklizní jsem si pro změnu prošel pěšky další úsek Route des Grands Crus, tentokrát severní část Côte de Beaune. Vyšel jsem z města Beaune směrem na Pernand-Vergelesses, odtamtud jsem zatočil ke kopci Corton, na jehož úpatí je mimo jiné věhlasná vinice Corton-Charlemagne, prošel jsem vesnici Aloxe-Corton a dále k severovýchodu do Ladoix-Serrigny, kde jsem putování zakončil a vrátil se autobusem zpět do Dijonu. Autobusy spol. Transco, jsou v tomto regionu dotované a tudíž levné, v roce 2010 stála jednotná jízdenka po celém regionu 1,50 €, bez ohledu na to, jestli člověk jede pět nebo nebo i několik desítek kilometrů. Jenom je třeba mít dobrou mapu a putování si dopředu zhruba rozvrhnout, aby pak člověk v cíli tůry příliš dlouho nemusel čekat a sedět v hospodě :-)

Na následující den 12.9.2010 jsme byli pozváni na návštěvu k jednomu z kolegů z práce. Hervé (na snímku) bydí v obci Fixin, vzdálené sotva 10 km od středu Dijonu, kde jsme bydleli. Na návštěvu se nás vypravilo celkem pět Čechů, přičemž dva méně sportovně založení použili služební auto, zatímco tři jsme jeli na kolech, vypůjčených ze samoobslužných rámů, které jsou k dispozici asi na čtyřiceti místech města. Cestou přes Chenôve a Marsannay jsme měli v zádech bouřku a déšť, který nás naštěstí dohnal až v cíli. Do Dijonu jsme se vraceli za soumraku již za relativně příznivého počasí. Během pobytu ve Fixinu nás Hervé provedl vesnicí a vinicemi.