|
|
Počátky městské dopravy v Seville spadají do roku 1887, kdy byl zahájen provoz prvních kolejových vozů, tehdy ještě tažených koňmi. O deset let později nahradila koňskou sílu elektrická trakce. Podobně jako v mnoha jiných evropských městech byly v 60. letech 20. století tramvaje nahrazeny autobusy. Po roce 2000 dochází v celosvětovém měřítku k určité renesanci tramvajových provozů a v roce 2007 se dočkala i Sevilla první krátké tratě o téměř symbolické délce 1 500 m. Trať z náměstí Plaza Nueva do stanice Prado San Sebastián měla dvě nácestné zastávky (Archivo de Indias a Puerta Jerez). V roce 2011 byla trať prodloužena o jednu zastávku do San Bernardo.
Tramvaje
Autobusy
Autobusy a metro
Dopravně významnější, než tramvaj je v Seville provoz metra, jehož první linka zahájila provoz v roce 2009. linka 1 je dlouhá 18,1 km, má 22 stanic a spojuje Sevillu se satelitními městy Dos Hermanas a Alcalá de Guadaira na východě a Mairena del Aljarafe a San Juan de Aznalfaraje na západě. Tato první linka je součástí velmi ambiciózního plánu, který počítá se čtyřmi linkami. Provoz na první lince metra je relativně pomalý, trať má místy "tramvajově" ostré zatáčky a místy i poměrně prudké stoupání. Vchod do metra je ve stanicích řešen přes turnikety, jízdenku ve formě karty si cestující musí zakoupit předem, ale automaty bohužel nejsou pro laika příliš srozumitelné.
|
|
Kolejiště je od nástupiště odděleno prosklenou stěnou, na které se otvírají dveře synchronizovaně s vlakovými po jeho zastavení. Linku obsluhuje 21 pětidílných souprav CAF Urbos 2, čtyři z nich byly do metra převedeny z tramvajového provozu v březnu 2011. Většina spojů je obsluhována jednou jednotkou, vybrané spoje ve špičkách potom zdvojenou soupravou, to je na staničních tablech předem avizováno nápisem T. Doble (Tren Doble).
Největší břemeno zdejší městské dopravy spočívá na autobusech. Provozovatelem MHD je společnost TUSSAM, založená v roce 1975, která začátkem roku 2017 disponuje 272 autobusy standardní 12 m délky, 99 kloubovými autobusy a 15 midibusy a minibusy. Základní barva autobusů je červená se šedými a nově ještě žlutými doplňky, stejné barvy má i většina příměstských autobusů jiných dopravců, zapojených do zdejšího integrovaného systému. Všechny autobusy jsou dnes, v roce 2017, nízkopodlažní a standardem je i klimatizace, které je zejména ve zdejších tradičně velmi horkých letních měsících nepostradatelná.
|
|
Linky jsou označovány čísly, případně kombinací čísla a písmene, a jsou pro lepší přehlednost rozděleny do tematických skupin. Linky 01, 02, 03, 05 a 06 jsou vedeny jako transversální (Transversales), 26 linek z neúplné číselné řady 10 až 52 jsou linky radiální (Radiales), linka č. 53 je tzv. Periférica, tedy periferní. Linky B3 a B4 jsou De barrio (sídlištní), linky C1 - C3 jsou Circulares, okružní a dvě linky jsou tzv. speciální - EA (na letiště) a LC, jejíž přesné určení si nevybavuju. Noční provoz zajišťují autobusové linky A1 - A8, N16 a N23.
Podíváme se ve stručnosti na jízdné. Základní jízdenka Univiaje stojí 1,40 € a platí pro jednu jízdu. Při častějším cestování se vyplatí pořídit si kartu Multiviaje, kterou lze libovolně dobít v rozmezí od 7 € do 50, z ní se potom při "pípnutí" ve vozidle odečítá 0,69 € za jízdu bez přestupu, nebo 0,76 € za jízdu s přestupem, pokud přestoupíme během jedné hodiny (cena se automaticky dopočítá při "pípnutí" po přestoupení. Pro jednodenní neomezené cestování je k dispozici karta za 5 €, třídenní stojí 10 €. Pro pravidelné každodenní cestující pak existují karty měsíční a delší. Velkou nevýhodou je, že se v autobusech většinou kupují jízdenky u řidiče, což značně zpomaluje odbavování a prodlužuje beztak dlouhé jízdní doby. Asi hřeší na to, že Španělé, zvláště ti z jihu země, ze své podstaty obvykle nikam nespěchají a na všechno mají dost času.
|
|
Nakonec se podíváme na vozový park autobusů. Protože fotografování dopravy tentokrát nebyl v Seville můj prvotní cíl, nemám nafoceny všechny typy, většinu nicméně najdete ve fotogaleriích. Nejpočetnějším typem autobusu v únoru 2017 je Iveco (Irisbus) CityClass, který je zastoupen 125 standardními a 41 kloubovými exempláři, karosérie pro ně dodala španělská firma Castrosua. Druhé nejrozšířenější jsou autobusy, postavené na podvozku MAN Lion's City, rovněž osazené karoserií značky Castrosua, většinou novějším modelem City-Versus. Celkem je ve stavu 106 standardních a 27 kloubových autobusů MAN. Starý známý Renault (Irisbus) City Bus dosud jezdí v počtu 66 standardních a 31 kloubových vozidel.
Ostatní typy zatím spíš paběrkují, například Iveco Citelis je zastoupen pouze pěti kusy a nástupnický Urbanway jen jedním (možná ale dojde k většímu nákupu). Autobusů Scania OmiCity (rovněž s karosériemi Castrosua) je ve stavu 16. Několik dalších autobusů bylo pořízeno zkušebně po jednom kuse, například Solaris Urbino 12 CNG, Scania 230UB CNG a již zmíněný Urbaway, který je také poháněn zemním plynem. Z nich se zřejmě vybere typ pro větší nákup. A abych nezapomněl, s evidenčním číslem 500 jezdí jeden Mercedes-Benz Citaro II. generace, v provozu jsem ho ale neviděl. Malé autobusy jsou v Seville jen okrajovou záležitostí, slouží tu 8 desetimetrových vozů Dennis Dart SLF s karosérií Carstrosua a pět minibusů Mercedes-Benz Sprinter. Speciální linku na letiště obsluhují čtyři autobusy Solaris Urbino 15, které jediné nemají obvyklý červený nátěr, ale jsou bílo-šedé se žlutými podélnými pruhy s černými doplňky. Jak už bylo psáno výše, všechny autobusy jsou nízkopodlažní a klimatizované.
Stránka byla vytvořena 25.8.2017. |