|
Včera k večeru se udělala mlha a ta vydržela až do rána a ještě zhoustla. Naštěstí ustal ten silný studený vítr ale když jsem po osmé hodině, možná jako jeden z posledních vyrazil dál, byla viditelnost asi tak deset, nejvýš dvacet metrů. Proto jsem vyšel z vesnice raději po silnici, nechtěl jsem v mlze bloudit po horských stezkách, nicméně po sotva čtyřech kilometrech jsem přece jenom ve vesnici Liñares fádní silnici opustil a vydal se po značené pěšině. Na dnešek mám v plánu jen odpočinkových dvacet kilometrů do městečka Tricastela, které má nadmořskou výšku 650 metrů, tak by měla mít dnešní trasa z počátečních 1320ti metrů sestupnou tendenci. Se snižující se nadmořskou výškou se viditelnost zlepšovala a také se změnil ráz krajiny. Cesta, doposud lemovaná převážně pastvinami a stráněmi s řídkým horským porostem se po několika kilometrech vnořila do temných, ponurých hvozdů, šel jsem úzkou blátivou stezkou mezi kapradím, míjejíc břečťanem a lišejníkem obrostlé staleté stromy bizardních tvarů, v hustých korunách pluly cáry mlhy a ozývali se divnými zvuky neznámí ptáci a připadalo mi to všechno jako v románech od Tolkiena. Jenom jsem čekal, kdy potkám nějakého toho skřeta, trpaslíka či elfa nebo jinou bytost z těch knížek. Asi po hodině přicházím do malé vesničky, procházím skrz ní, nikde ani noha, jenom pár psů si z povinnosti zaštěkalo a jdu dál. Zanedlouho se v mlze objevuje další vesnice jako z doby před staletími. Hliněné, prašné cesty, domy z kamene, dřeva a slámy, občas nějaká ta kráva a všude kolem hnůj a pokud náhodou potkám domorodce, je také jako by sem zabloudil z dob dávno minulých. Nevidět občas někde stát nějaký ten obstarožní traktor nebo valník, doba dávné minulosti by byla téměř dokonalá. Kolem druhé hodiny odpoledne se dostávám na asfaltovou silnici a to už před sebou vidím první domy obce Tricastela, což mne opět vrací do reality. Hned na začátku obce se na louce nachází trojice malých domků, jenž slouží jako poutnická ubytovna. Sotva sto metrů od nich je na druhé straně louky hostinec. Ubytoval jsem se a spolu se čtyřmi španělskými poutníky, se kterými jsem sdílel stejný domek, jsme šli do oné hospody na oběd. Dobře a dosyta jsme se najedli, zapili to zdejším červeným vínem z oblasti Orense a také jsme neodolali pokušení ochutnat nabízený zdejší silný likér "oruja" z medu a hroznů. Odpoledne jsem si trochu odpočinul a večer jsem si byl prohlédnout obec, začínající asi jen půl kilometru od ubytovny. Tam potom potkávám své čtyři spolunocležníky, jdoucí do tamního kostela svatého Jakuba na večerní nedělní mši, kam byli mezitím správcem refugia pozváni, tak jsem se k nim abych držel partu přidal.
|
|
|
|
|
úvodní stránka |
|