První Red Bull letecký den se v Praze konal roku 2002, průběžně se tyto divácky atraktivní přehlídky konají i dalších zemích. Letos se do Prahy sjelo z celé České Republiky i ze Slovenska 42 nejvýše pětičlenných týmů a bylo na co se dívat.

Začátek akce byl stanoven na jednu hodinu po poledni. Přijel jsem přeplněnou tramvají k Národnímu divadlu okolo půl jedné a měl jsem v úmyslu si najít pozici na nábřeží naproti rozjezdové rampě, kde jsem seděl na břehu během minulého ročníku.

V tlačenici, která tam panovala jsem neměl náladu déle setrvávat a šel jsem zkusit štěstí na Střelecký ostrov. Ne, že by tam byla menší tlačenice, ostatně mi chvíli trvalo než jsem se vůbec protlačil schodištěm dolů na ostrov ale bylo to blíž k rampě, než z nábřeží a navíc se mi díky častým přesunům diváků brzy povedlo najít ideální místo naproti rampě.

Sedělo se tam sice nepohodlně v prachu na zemi ale výhled byl ideální a výhodou byl rovněž příjemný stín korun statných stromů. V jednu hodinu již bylo každé místečko s výhledem na rampu obsazené nejen na ostrově a nábřeží ale i na mostě Legií, také prostor pro loďky a šlapadla byl těmito malými plavidly dokonale vyplněn.

Průběh leteckého dne

Na rozdíl od minulého ročníku, kdy bylo létajících strojů méně a byl proto program častěji přerušován poměrně nudnými kulturními pauzami to letos šlo o poznání svižněji. Úvod se sice poněkud posunul kvůli opožděnému příletu španělského parašutisty, který dosedl na rampu až kolem půl druhé ale pak již vše probíhalo podle plánu, pouze při výlovu některých létajících strojů (nebo spíše jejich zbytků) docházelo někdy k několikaminutovému zdržení.

Při hodnocení soutěžících nebyla nejdůležitějším kritériem délka letu, hlavní důraz byl kladen na nápaditost, originalitu a celkové pojetí včetně předstartovního představení.

K patnáctiminutovému přerušení přehlídky došlo asi po dvacátém soutěžícím, a to ještě jen kvůli nějakému problému mezi přihlížejícími diváky na loďkách. Využil jsem přestávky původně pouze k protažení těla po poněkud nepohodlném sedění na tvrdé zemi, ovšem vzhledem ke zhoršujícímu se počasí jsem se rozhodl pro odchod. Zpočátku příjemná letní obloha po třetí hodině znatelně potemněla a kolem čtvrté již bylo zcela zataženo nízkou tmavou oblačností.

Když jsem ještě vzal v úvahu, že si mezi desítkami spolusedícími každou chvíli někdo zapálil cigaretu, příliš se mi nechtělo dalších několik hodin sedět na břehu obklopen směsí cigaretového kouře a zvířeného prachu a rozhodl jsem se k odchodu. Ještě předtím jsem si prohlédl seřazené létající stroje, dosud čekající na svých pět vteřin slávy. Od prvního ročníku nejen přibylo účastníků ale zvýšila se úroveň a nápaditost jednotlivých strojů.

Cestou zpět jsem si všiml, že zřejmě kvůli zhoršujícímu se počasí mírně ubylo diváků na mostě a protože přehlídka mezitím opět pokračovala, našel jsem si volné místo a ještě jsem počkal na několik dalších letů.

Soutěž byla finačně ohodnocená, vítěz měl obdržet 250 tisíc korun ale upřímně řečeno, ani mi o nějaké výsledky nešlo, čekat kvůli tomu v tlačenici pod potemnělou oblohou ještě několik hodin se mi rozhodně nechtělo. Ač jsem neviděl všechno, byla to pěkná podívaná a příležitost udělat zajímavé fotografie, z nichž některé Vám přináším na této stránce, především ve vložené fotogalerii.