Loď Porta Bohemica - plavba po Labi

Přístaviště v Litoměřicích se nachází v blízkosti mostu přes Labe, jen několik minut chůze ze středu města i od vlakového a autobusového nádraží. Přišel jsem na místo asi v půl deváté, kdy se tam již nacházelo několik desítek cestujících a nejméně zhruba tolik jich během zbývající půlhodiny do odjezdu ještě dorazilo, včetně asi deseti cyklistů.

V 8:45 připlouvá Porta Bohemica, dosud parkující u nedalekého výstupního mola na Střeleckém ostrově a přesně načas v 9:00 odplouváme.

Pro urychlení odbavení není nutné platit jízdné bezprostředně po nástupu a posádka pouští cestující na palubu přímo, s tím, že se jízdné vybere až po vyplutí. Pokladní si potom v klidu prochází loď a po zaplacení místo jízdenky každého cestujícího "okroužkuje" na zápěstí pevným červeným papírovým páskem, aby měla při neustálém pohybu cestujících po lodi přehled, kdo už platil a kdo ještě ne.

Záhy po vyplutí se mnozí usazují v restauracích na dolní i horní palubě, případně na otevřené zadní palubě pod slunečníky a využívají možnosti občerstvit se studenými i teplými nápoji, sladkostmi či uzeninami. Ani cestující, nacházející se mimo prostory restaurací nemusí držet půst, servírky průběžně procházejí ostatní prostory, zejména přední vyhlídkovou palubu, kde se zvláště za parných letních dní vždycky najde dostatek cestujících, potřebujících doplnit vypocené tekutiny. Pod přední vyhlídkovou palubou se nachází malý stylový salónek, jehož část vidíme na snímku.

Záhy po vyplutí z Litoměřic se před námi na pravém břehu tyčí typický kužel hory Radobýl, na protějším břehu mineme rozestavěný nový silniční most a zakrátko podplouváme železniční most. To už se blížíme se k Lovosicím, kde se pod plavební komorou nachází první zastávka.

Na snímku cestující na přední vyhlídkové palubě pozorují blížící se železniční most mezi Litoměřicemi a Lovosicemi.

Do plavební komory Lovosice vjíždíme sotva půl hodiny po vyplutí z Litoměřic a jako na všech labských zdymadlech, se zde na velké digitální tabuli můžeme dočíst kromě obligátních údajů jako jsou datum, čas nebo teplota, také jaká je momentální nadmořská výška hladiny nad a pod zdymadlem. Údaje nám tentokrát říkají, že rozdíl je jen nějakých 215 cm. Celý proces od zavření plavební komory do otevření dolních vrat trvá jen okolo deseti minut.

Jenom několik set metrů pod plavební komorou se nacházelo přístaviště a naše první zastávka. Molo ovšem bylo obsazené dvěma nákladními loděmi, proto bylo nastupování cestujících řešeno tak, že museli za asistence zaměstnanců nejprve po můstku sestoupit na nákladní loď, tu přejít a přestoupit na "naší" loď. Toto řešení bylo jenom dočasné, dnes je již v provozu nové, pohodlnější přístaviště, nacházející se o několik set metrů dále po proudu.

Druhou zastávkou jsou Píšťany. Přístaviště se nachází na Píšťanském (Žernoseckém) jezeře, ležícím asi pět kilometrů západně od Litoměřic. Jezero o ploše devadesáti hektarů má v průměru více než kilometr a jsou na něm tři ostrovy. Vodní plocha, dnes hojně využívaná k rekreaci a rybaření, vznikla v padesátých a šedesátých letech dvacátého století zatopením bývalé pískovny a lomu na štěrkopísek, s Labem je jezero propojeno 300 metrů dlouhým úzkým průlivem.

Obec a přístaviště Píšťany leží na protilehlé straně jezera, než je průliv do Labe. Přístaviště slouží zejména majitelům jachet a motorových člunů, součástí je také čerpací stanice pro vodní motoristy.

Přijíždíme na jezero, v době, kdy se nad námi začínají formovat první tmavá mračna, ta však zase brzy odplují a na nějaký čas si ještě užijeme příjemného pozdně jarního slunečního svitu.

Po desetiminutové pauze, asi v 10:50, odplouváme z Píšťan. Opět plujeme přes jezero, pozorujeme divokou vegetací zarostlé ostrovy u nichž sem tam kotví pramice a čluny rekreantů a rybářů, proplouváme hustou zelení lemovaným průlivem zpět do Labe a já si v duchu oživuji vzpomínky na dětství a mládí, kdy jsme tady občas s rodiči trávili část léta.

Po asi dvacetiminutové plavbě přijíždíme do zastávky Velké Žernoseky na pravém břehu Labe. Také tady máme přibližně desetiminutovou pauzu, kterou kuřáci využívají k ukojení chuti na cigaretu, zatímco já a pár dalších pořizujeme snímky lodi u příjemného trávou porostlého nábřeží. Jelikož stojíme u nábřeží otočeni přídí proti proudu, po odvázání se opět otáčíme a pokračujeme po proudu směrem k Ústí nad Labem.

Ve druhé polovině plavby již bez zastávek proplouváme mezi strmými zalesněnými skalnatými stráněmi České brány, podle jejíhož latinského jména Porta Bohemica naše loď nese jméno. Cestou nad námi opět přibývají temná mračna a tentokrát z nich přece jenom začne pršet a ačkoli déšť není nijak intenzivní, horní paluby se rychle vylidní a cestující téměř zaplní obě vnitřní restaurace.

Za mírného deště, který naštěstí přestává ještě než dorazíme do cíle, se blížíme k Ústí. Naší konečnou stanicí je přístaviště Ústí nad Labem - Vaňov, nacházející se více než kilometr nad střekovským jezem. Přijíždíme s mírným předstihem v 11:20, a cestující mohou návazně pokračovat autobusem MHD, jehož zastávka se nachází bezprostředně u přístaviště, do Ústí na nádraží nebo do města. Někteří také hned odjíždějí, zatímco část z nás se nejdříve odebírá do zdejší restaurace na oběd a teprve po dostatečném posilnění pokračujeme do města a potažmo domů.

Po absolvování první, výše popsané linky, jsem měl v úmyslu co nejdříve vyzkoušet druhou linku mezi Litoměřicemi a Roudnicí nad Labem. Rozhodl jsem se pro směr po proudu, tedy z Roudnice do Litoměřic a zvolil jsem si původně středu 2.7.2008. Krátce před cestou ovšem bylo na internetu oznámeno, že plavba druhého července odpadá a nezbývalo tedy, než plavbu odložit, což bylo v mém případě na neurčito.

Znovu jsem se začal zabývat možností plavby koncem července a rozhodl se výlet uskutečnit v pátek 1.8.2008, kdy mi vedle volna v práci hrála do karet také příznivá předpověď počasí.

Přišel jsem na nábřeží přibližně hodinu před odjezdem a viděl jsem v té době, zhruba v poledne, loď přijíždět k přístavišti. Po pořízení několika snímků jsem ještě asi na půl hodiny odešel za účelem doplnění tekutin do nedaleké restaurace neboť bylo toho dne obzvlášť horké počasí a teplota ve stínu převyšovala již před polednem 30°C. Vrátil jsem se k přístavišti ve 12:40, dvacet minut před vyplutím, v době, kdy již byl povolen nástup na loď. Odbavení proběhlo stejným způsobem jako při předchozí plavbě, pouze pásek, identifikující platící cestující, byl tentokrát modrý.

Téměř záhy po vyplutí vjíždíme do plavební komory a necháme se snést přibližně o tři metry níže.

Jak můžeme vidět na informační tabuli zdymadla, teplota vzduchu byla 33°C (zrovna v okamžiku, kdy jsme na tabuli uviděli, jaké je vedro, přišla naštěstí na palubu servírka a dostalo se nám hned první pomoci v podobě příjemně chladného točeného piva.) Také teplota vody v Labi měla příjemných 25°C, čehož mnozí rekreanti na březích využívali ke koupeli, my jsme však raději zůstali pouze u vnitřního chlazení.

Oba břehy Labe byly teď uprostřed letních prázdnin a navíc za tropických veder hojně okupovány stanujícími, tábořícími, koupajícími se a rybařícími rekreanty, z nichž zejména ti menší viděli v okolo projíždějící lodi vítané povyražení a někteří, jako "tarzan" na snímku, využívali dočasné přítomnosti publika k předvedení svých exhibic.

Cestou malebným dolním Polabím míjíme několik vesnic a osad, asi ještě šest kilometrů před Litoměřicemi míjíme nápadný, na pravém břehu stojící kopec Křemín. Ještě předtím se na stejném břehu nachází obec Křešice, v jejíž části Zahořany se na vršku vyjímá nápadný raně barokní kostel Nejsvětější trojice s odděleně stojící zvonicí, postavený v polovině XVII století, který dnes, ač to na dálku není tolik vidět, značně chátrá.

Zhruba tři kilometry před Litoměřicemi nás čeká druhý jez se zdymadlem, České Kopisty. Po průjezdu, kdy jsme se již na dohled přiblížili k Litoměřicím, se začíná dosud téměř jasná obloha od západu zatahovat a z dálky se ozývá bouřka.

Když dorazíme do Litoměřic nejprve podjedeme silniční most, za ním se na úrovni nástupního mola u přístaviště otáčíme a vracíme se ještě jednou pod most a míříme na Střelecký ostrov k výstupnímu molu, kde má loď trvalé stanoviště.

Než jsme přistáli u výstupního mola, obloha se rychle zatáhla, slunce zašlo a netrvalo dlouho, než se spustil mírný déšť, jenž Litoměřice zasáhl pouze okrajově. Plavba skončila, vzájemně jsme se rozloučili se spolucestujícími a já vyrazil na blízké Dolní nádraží na vlak do Štětí.

Pokud Vás snímky zaujaly a chcete si dopřát zajímavý fotovýlet nebo třeba rodinný výlet, neváhejte a dokud je sezóna, přijeďte se svézt a pokochat se malebnou polabskou krajinou. A když to nestihnete letos, tak třeba příští rok.