Boeing 737-3Y0 letecké společnosti Transbrasil, nesoucí registrační značku PT-TEI byl vyfotografovaný 4.5.1995 na letišti Porto Alegre.

Navštívil jsem Brazílii mnohokrát a zejména v polovině devadesátých let jsem měl během práce na lodi štěstí na dobré přístavy, kdy jsem mohl nejen poznávat život v latinskoamerickém světě, kde každá země má svá specifika ale měl jsem také celkem dost času na návštěvy letišť a fotografování letadel. Zvlášť v případě Brazílie pro mě bylo těžké udělat ze své sbírky výběr. Tedy přesněji řečeno, z předběžně vybraných asi padesáti snímků vybrat rozumné množství k naskenování a publikování na této stránce a to jsem nakonec zůstal pouze u roku 1995, jenž byl pro mě na pobyty v Brazílii nejbohatší. V konečném výběru se nakonec sešly snímky zařazené kvůli zajímavému málo publikovanému typu letadel nebo leteckých společností, snímky z menších, Evropany obvykle nenavštěvovaných letišť a někdy čistě jen subjektivně vybrané fotografie, které mne v duchu vracejí do doby a do míst, kde byly pořízeny.

Boeing 727, kdysi snad nejrozšířenější typ dopravního letadla v Brazílii, byl v době pořízení tohoto snímku už poměrně vzácný a většinou šlo o nákladní stroje. Zde vidíme ještě vzácnější krátkou verzi 100, konkrétně jde o Boeing 727-41 F společnosti Varig s reg. značkou PP-VLD, vyfotografovaný dne 25.8.1995 na letišti Belém, kam tehdy létal na pravidelné nákladní lince ze São Paula. Boeing výrobního čísla 20425/824 byl dodán do Brazílie v říjnu 1970, roku 1989 byl přestavěn na nákladní a opatřen nápisem Varig Carga. Od října 2000 se tato nákladní divize společnosti jmenuje Varig Log a letadla včetně tohoto obdržela nové, moderní barevné schéma. V roce 2005, třicet pět let poté, co opustil výrobní závod, tento letoun stále létá a navíc, což nebývá tak časté, stále u svého prvního majitele.

Boeing 737-2K9 výr. čísla 22504/804 byl původně vyroben pro německou společnost Bavaria, jenž ho nakonec nepřevzala. Letadlo proto zůstalo několik měsíců "na skladě" u výrobce, než našlo na jihoamerickém kontinentě nového zákazníka v podobě společnosti Varig, u nějž stroj obdržel značku PP-VNF.
Snímek z 25.8.1995 je opět pořízen an letišti Belém, které podobně jako většina brazilských letišť v té době mělo velmi užitečnou vyhlídkovou terasu. Zdejší letiště Val de Cais považuji za jedno z nejvhodnějších k fotografování a během dvoutýdenního pobytu s lodí Lipno tehdejší České námořní plavby jsem ho navštívil několikrát. Největší výhoda spočívala v tom, že městský autobus na letiště zastavoval kousek od přístavní brány, tak mi někdy stálo za námahu tam dojet i v případě, kdy jsem měl třeba jen sotva tři hodiny volného času po obědě. A dnes už vlastně mohu přiznat, že jsem nejednou běhal s foťákem po letištích nebo absolvoval pěší či cyklistické výlety po exotických krajích i v době, kdy jsem oficiálně měl na lodi pracovat. Tehdy bývaly posádky lodí početnější a vždy jsme se nějak v práci vzájemně zastoupili.

Jsme stále na letišti Belém. Dne 4.9.1995 vidíme Boeing 767-241 ER reg. PP-VNP rolující po letištní ploše zkropené krátkým ale intenzivním tropickým lijákem. Letadlo přistálo na pravidelné lince z Lisabonu, jediného evropského města majícího s pralesem obklopenou metropolí brazilského státu Pará přímé letecké spojení.
Boeing z roku 1987 v současnosti, od března 2005, létá jako nákladní u kolumbijské společnosti TAMPA Cargo (celým jménem Transportes Aéreos Mercantiles Panamericanos) s americkou registrací N770QT.

Boeing 737-33A registrovaný PP-VNX, byl dodán k Varigu 10.11.1987 a slouží u společnosti dosud.
Tímto snímkem se dostáváme do města Salvador, nezapomenutelné metropole státu Bahía na východě Brazílie a jednoho z prvních měst kontinentu, založeného Portugalci roku 1549. Kdykoli o městě slyším, vybaví se mi vzpomínky na toulky kamennými strmými uličkami starobylé části Pelourinho, na malé skromné i velké honosné kostely z koloniálního období, s nákladně nazdobenými interiéry, kterých má město údajně 365, na tajemné okultně religiózní obřady candomblé, na elevador lacerda, unikátní, kdysi parní, dnes elektrický výtah, spojující již od roku1868 dolní a horní město... A samozřejmě mi to nedalo, abych se také nepodíval na letiště. Překvapivě se tu objevují i lety z Evropy a rozumně hustý je rovněž vnitrostátní provoz. Snímek z letiště Salvador - Dois de Julho je ze dne 13.7.1995.

Velmi užitečnou vyhlídkovou terasu najdeme také v Porto Alegre v nejjižnějším brazilském státě Rio Grande do Sul, odkud je snímek z 11.8.1995. Právě z oné terasy se díváme na Airbus A300B2-203 společnosti VASP, k němuž se po příletu na lince ze São Paula sjíždí technika v jasně modré barvě společnosti. Airbus výrobního čísla 202 a značky PP-SNL byl dodán 5.11.1982.
Více než milionové Porto Alegre se může pochlubit jednou linkou metra a z mého hlediska ani nemohla být vedena lépe. Stačilo mi nastoupit v počáteční stanici Mercado Modelo v sousedství přístavní brány a po pěti stanicích vystupuji u letiště. Samozřejmě jsem toho hojně využíval a pořídil jsem na zdejším letišti nejvíce snímků ze všech brazilských letišť.

Na snímku vidíme odjíždět na start Boeing 737-2A1 společnosti VASP reg. značky PP-SMH za slunného odpoledne 13.5.1995 na letišti Vitória. Přijeli jsme do zdejšího přístavu jen pro malou část nákladu a zdrželi jsme  se pouze jeden den, nicméně nedalo mi to, abych opět nenavštívil letiště. Právě roku 1995 jsme se s lodí po přístavech Jižní Ameriky a zvláště Brazílie pohybovali velmi intenzivně a moje nadšení pro vymetání kdejakého letiště už skoro hraničilo s fanatismem :-) Fakt je, že tehdy na to ještě bylo při práci na lodi dost času. Neocenitelnou službu mi poskytla cestovatelská příručka edice Lonely Planet, kde jsem si předem prostudoval základní orientaci v každém brazilském městě včetně dopravy na letiště, abych neztrácel drahocenný čas tápáním.

Snímek dalšího boeingu společnosti VASP byl pořízen 19.5.1995 na letišti João Pessoa ve státě Paraíba u nejvýchodnějšího bodu Jižní Ameriky, mysu Cabo Branco (Bílý mys). Město obklopené plážemi na pobřeží Atlantiku má dvě menší letiště. Jedno malé ale také docela zajímavé - Aeroclube da Paraíba a druhé dopravní, jménem Castro Pinto, s řídkým provozem, obnášejícím kromě menších letadel pouze několik letů denně, obvykle typem Boeing 737. Loď jsme měli v přístavu Cabedelo, situovaném asi 20 km na sever, odkud bylo dobré spojení s João Pessoa regionálním autobusem zhruba v půlhodinových intervalech. Navštívil jsem obě letiště během jednoho odpoledne, na tom dopravním jsem za necelou hodinu stihl dvě letadla, pak byla dlouhá pauza, tak jsem již nečekal. Tento Boeing 737-2A1 reg. PP-SMP je zachycen na typické "zastávkové" lince z Ria do Manaosu s asi sedmi mezipřistáními ve velkoměstech na pobřeží. Podobnou linku létal rovněž Varig, jehož "737" jsem zde také fotil. Snímek ukazuje téměř venkovskou atmosféru letiště João Pessoa - Castro Pinto.

Pestrý, až "papouškovsky" barevný ocas na první pohled pomáhá identifikovat letadla společnosti Transbrasil. Dne 2.9.1995 jsem si odskočil na letiště skutečně jen na chvíli a ačkoli jsem neviděl nic mimořádného, nějaké snímky jsem samozřejmě udělal. Měl jsem avízo, že se tam v rozumnou dobu objeví nákladní 727 společnosti Itapemirim, který normálně létá až později odpoledne, kdy mám v době večere obvykle práci na lodi. Bohužel byl opožděn o několik hodin, tak jsem ho stejně nevyfotil.
Zde vidíme Boeing 737-3Y0 reg. PT-TEK připravený k odletu, tahač, který ho vytlačil ze stojánky odjíždí na svou odstavnou plochu.
Letadlo výrobního čísla 23927/1580 pochází z roku 1988 a Transbrasil byl jeho prvním majitelem. Na jaře roku 1996 se letoun přestěhoval do Evropy. Nejprve byl provozován francouzskou společností TAT jako F-GLLE a od října přešel v rámci sloučení k Air Liberté. Dne 2.9.1998 stroj obohatil flotilu britské nízkonákladové společnosti GO Fly, na jejíž linkách jsme ho jako G-IGOG vídali také v Praze. GO Fly byla od března 2003 pohlcena konkurenční nízkonákladovkou EasyJet, kde létá dosud a stále tedy existuje možnost vídat toto letadlo na ruzyňském letišti.

Nejvíce letadel společnosti Transbrasil jsem vyfotografoval v Porto Alegre. Většinou se jednalo o B737 verzí 300 a 400 ale několikrát týdně se tam objevil 767, už si nejsem úplně jistý odkud vlastně létal ale mám dojem, že šlo o linku z hlavního města - Brasilia. Jak jsem dodatečně zjistil, Boeing 767-219 ER reg. PT-TAG měl shodou okolností v den fotografování druhé výročí svého působení u společnosti. Fotografoval jsem ho 4.5.1995, na den přesně dva roky po jeho zařazení do flotily brazilského dopravce. Vyroben byl v roce 1988 pro Air New Zealand, kde odsloužil pět let se značkou ZK-NBE. Ani Transbrasil, který jej měl v pronájmu od leasingové firmy ILFC, nebyl jeho posledním majitelem. Prostřednictvím ILFC letadlo vystřídalo několik majitelů, mezi nimiž nechyběl například peruánský letecký dopravce Aero Continente a zatím poslední společností, kde létá od února 2005, je Swe Fly, charterová společnost ze Stockholmu (SE-RBV).

Zvláště u starších letadel je nejen v Brazílii obvyklé časté střídání provozovatelů. Ještě na konci dubna jsen tento Boeing 727-2J4 se značkou PP-AIW fotil v São Paulu v barvách Air Vías a o čtyři měsíce později již létal u společnosti TABA. Snímek je ze dne 4.9.1995, kdy jsem na letišti strávil na úkor práce prakticky celé odpoledne až do večera a na loď jsem se vrátil vlastně až téměř na odjezd. Jestliže jsem nejvíce snímků letadel udělal v Porto Alegre, pro Belém určitě platí, že jsem zde nafotil nejrozmanitější sortiment typů a společností. Snímek ukazuje letadlo právě vytlačené ze stojánky krátce předtím, než se nad letištěm přežene jedna z tropických průtrží mračen, kterých bylo toho dne několik za sebou, přesto vždy stačila zem v tom vedru do půlhodiny uschnout.

Letecká společnost TABA se sídlem v Belému, kde byl pořízen 4.9.1995 tento snímek, používala několik malých dopravních letadel Embraer EMB-110P Bandeirante domácí výroby na linkách obsluhujících venkovská a technicky nevybavená letiště oblasti zdejších deštných pralesů. Stroj registrační značky PT-OHE výrobního čísla 110244 z roku 1980 byl v čase fotografování nejmladším z devítikusové flotily těchto letadel u společnosti. Tento navíc jako jediný z devíti, byl verze 110P1 a disponoval devatenácti sedadly pro cestující, ostatní měli buď 21 (110P2), 18 (110P) nebo jenom, kvůli větším nákladovým prostorům, 15 míst (verze 110C). Letadla Embraer 120 byla vybavena vlastními vyklápěcími schody integrovanými do vstupních dveří, vidíme je na snímku na odvrácené straně pod trupem.

Další snímek ze dne 4.9.1995 z Belému ukazuje letoun Fairchild FH-227B, hornoplošník pro 44 cestujících vyráběný u americké firmy Fairchild v licenci převzaté od holandského Fokkeru. Stroj výrobního čísla 569 reg. PP-BUJ pochází z roku 1967 a je vyfotografovaný v prostorách, kde má TABA hangár a technické zázemí, umístěné na protější straně dráhy než je letištní budova. Tato část letiště není přístupná veřejnosti ale vzhledem k tomu, že jsem posledních čtrnáct dnů byl téměř živým inventářem letiště, ochotně mne tam zaměstnanci letiště (se svolením vyšších míst) na požádání dopravili. V té době měla TABA čtyři kusy FH-227B ale byly toho času bázované v Santarému a v Manaosu a do Belému létaly kromě důvodu pravidelné údržby málo. Tento konkrétní stroj bohužel o dva a půl měsíce později, 28.11.1995, spadl poblíž města Santarém.

A stále ještě jsme 4.9.1995 v Belému, jen jsme se opět přemístili na terasu, odkud máme pěkný výhled na Fokker 100 registrace PT-MCO chystající se k odletu. Společnost TABA ho převzala od výrobce v prosinci 1993 ale již na jaře roku 1996 se tento exemplář s výrobním číslem 11471 objevil v rejstříku konkurenční společnosti TAM jako PT-WHL, kde slouží vedle mnoha dalších fokkerů "stovek" dosud.

Slibně se rozvíjející letecká společnost TAM Linhas Aéreas sídlící na letišti São Paulo - Congonhas, byla a stále je největším uživatelem letadel Fokker 100, jichž má v roce 2005 ve své flotile 28 kusů a nebýt toho, že se přestaly vyrábět a výrobce zanikl, bylo by jich možná ještě více. V současnosti TAM rozšiřuje letecký park nákupem u Airbusu, a to typy A319 a A320. Letiště Belém hostí letadla tohoto dopravce několikrát denně, v případě snímku vpravo vidíme bezprostředně po příletu PT-MRO, který obohatil flotilu společnosti v listopadu 1994. V devadesátých letech vypadala jejich červeno-modro-bílá letadla velmi pohledně. V současnosti je nátěr, bohužel zredukován pouze na červenou a bílou a není to nic moc. Zajímavé bylo, nevím, jestli to stále přetrvává i u nového barevného schématu, že velká červená písmena TAM byla namalována na spodku letadla a byla dobře čitelná i několik kilometrů před přistáním, kdy nám letadla přelétávala nad lodí. Foto opět 4.9.1995.

V dubnu 1995 jsme s lodí Lipno na několik dní navštívili přístav Santos, odkud jsem, tentokrát se dvěma kamarády, vyrazil autobusem do São Paula. Popisovat celou anabázi by bylo na dlouhé povídání, proto se omezím na to, že jsem samozřejmě navštívil také letiště. Měl jsem jen dilema jestli navštívit mezinárodní Guarulhos nebo městem obestavěný vnitrostátní Congonhas. Dal jsem přednost mezinárodnímu. Congonhas jsem si nechal na "někdy příště", to se už ale nikdy nekonalo. Bohužel přestože v sotva sto kilometrů vzdáleném Santosu bylo ten den, 28.4.1995 nádherně slunečno, v São Paulu bylo mlhavo, zataženo, později jsem se dozvěděl, že to byl smog, který trápí město po většinu dní v roce. Vzhledem ke stále se zhoršující viditelnosti a nedostatku času jsem na letišti São Paulo - Guarulhos strávil asi jen hodinu ale něco jsem přece jen nafotil, hlavně všechny tři letadla od Air Vías. Z nich mi samozřejmě udělal největší radost Douglas DC-8-62 reg. PP-AIY, ačkoli nebylo možné vyfotografovat ho lépe než takto, protože jsem byl odkázán na zasklené prostory s omezeným úhlem výhledu.
Letadlo bylo vyrobeno roku 1969 pro United Air Lines, kde létalo jako N8969U. Od 30.1.1982 byl jeho provozovatelem Arrow Air a 15.4.1986 se začlenilo mezi letadla společnosti Hawaiian Airlines, kde sloužilo do července 1994. Po nezbytných úpravách a technické údržbě ho Air Vías převzal 5.10.1994 a až v březnu příštího roku dostalo brazilskou registraci. Létalo zde pouze do srpna 1995, pak se vrátilo do USA, kde bylo přestavěno na nákladní a vystřídalo ještě několik majitelů.

Asi nejexotičtější letadlo z letiště v Belému byl tou dobou stále sporadicky provozovaný Curtis C-46A Commando reg. zn. PT-LBP, náležící místní nákladní společnosti Royal. Byl vyroben ještě za druhé světové války, v roce 1944, a než se jeho posledním a provozovatelem stala společnost Royal, vystřídal mnoho majitelů. V mém případě šlo navíc o poslední C-46, který jsem viděl letět a celkově jsem jich viděl, že bych je spočítal na prstech. Snímek je opět ze 4.9.1995, kdy jsem se dostal bezprostředně k němu, díky návštěvě v areálu společnosti TABA, sídlící hned vedle. Nikoho ze společnosti Royal se mi nepodařilo najít a požádat o vstup na pozemek, ale když tam zrovna nikdo nebyl, neměl mě ani kdo vyhodit.

Na předchozím snímku jste si mohli všimnout v pozadí vyčnívající přídě dalšího veterána. Byla to jedna ze dvou dakot, kterými společnost Royal v dané době disponovala. Aktivity dožívajícího dopravce již byly velmi sporadické a tak nebylo nic vyjímečného, že jsem 4.9.1995 zastihl na letišti všechny tři jejich letadla vedle sebe. První a v těch dnech jediná jejich provozovaná dakota PT-KZG létala v celém bílém nátěru, druhý stroj, přesného označení Douglas C-47B-DK vyrobený roku 1945 pod výr. číslem 34266 a registrovaný jako PT-KZE, se podle letištních zaměstnanců prý podroboval technické prohlídce ale jak jsem viděl, nikdo s prací nespěchal. Royal ho převzal po delším nečinném období u společnosti VOTEC, po níž mu zůstal modrožlutý nátěr. Ještě předtím sloužil u brazilského letectva (Força Aérea Brasileira) jako FAB 2020. Papírově měl tou dobou Royal vlastnit ještě čtvrtý letoun, C-46A Commando reg. PP-ITE ale ten už podle ústních informací údajně několik let fyzicky neexistoval.

Prvním exportně opravdu úspěšným brazilským letadlem byl Embraer 120 RT. Malý dopravní letoun pro třicet cestujících byl pochopitelné oblíbený také ve své domovině, kde se stal základním typem u mnoha menších regionálních dopravců. Snímek z 13.7.1995 ukazuje stroj zn. PT-OUI společnosti Nordeste Linhas Aéreas, chystající se k odletu na letišti Salvador. Letadlo nese ještě staré barevné schéma společnosti, většina jejich strojů již byla v roce 1995 opatřena třípruhovým schématem po vzoru Rio Sul, jíž se Nordeste stala pobočkou. Dnes jsou Nordeste i Rio Sul členskými společnostmi sdružení Varig Participaçoes, což se opět projevilo na změně schématu, tentokrát v korespondenci se současným zbarvením letadel Varigu.

Ve stejný den na stejném místě jako předchozí snímek vidíme Fokker 50 společnosti Rio Sul registrovaný PT-SLK právě vytlačovaný traktorem ze stojánky, následně bude odtažen do technického zázemí. Nizozemský výrobce neměl v Brazílii o zákazníky nouzi a největším provozovatelem typu Fokker 50 byla právě společnost Rio Sul. PT-SLK výr. čísla 20233 byl dodán ke společnosti jako první svého typu, v červenci 1992, zhruba měsíc před abecedně předcházejícím PT-SLJ (registrace SLA až SLI byly přiděleny letadlům Embraer 120). Celkově dopravce obdržel deset kusů "padesátek", v současnosti ale provozuje pouze proudové Boeingy 737 verzí 500 a 700.
Během návštěvy salvadorského letiště se jako naschvál obloha pokryla temnými mračny ale Bohu díky skrze ně občas prozářilo letištní plochu slunce a naštěstí to často bylo v okamžicích, kdy jsem potřeboval fotit, jako v tomto případě.