Vickers Viscount 827, Pluna, CX-BJA
Na letišti Motevideo - Carrasco je vystaven zrestaurovaný Vickers Viscount 827 společnosti Pluna reg.a CX-BJA. Na letištním vrakovišti se tehdy nacházel ještě jeden jejich Viscount, CX-BIZ, již částečně rozložený. 5.9.1994

Dopravní letadla Jižní Ameriky - 1. část
Argentina a Uruguay

Při své práci na lodi jsem se mnohokrát podíval do Jižní Ameriky a díky tomu jsem měl příležitost navštívit poměrně dost tamních letišť od malých aeroklubů až po velká mezinárodní letiště a nafotit stovky zajímavých, pro evropského fanouška exotických letadel mnoha leteckých společností. Často jsem se díky znalosti španělštiny a určité dávce "drzosti" dostal s fotoaparáty až na plochu mezi letadla. Mystifikoval jsem o důležitosti mého poslání, jak moc evropské časopisy touží uveřejnit fotografie právě z jejich letiště, rozdával jsem fotky a vlastním nákladem vydané pohlednice letadel ze svých předešlých jihoamerických anabází a vždy to zabralo, někdy dokonce i vojáci na civilně - vojenských letištích byli poctěni, že se mohou se svými stroji předvést evropskému fotografovi. To byla zlatá, relativně bezstarostná devadesátá léta, kdy se již rozplynuly stíny studené války, která se beztak latinskoamerických zemí až na vyjímky týkala spíše okrajově, a ještě v nedohlednu byla paranoidní atmosféra strachu z terorismu.

V první části fotoreportáže o jihoamerických letadlech se podíváme na jih kontinentu do Argentiny a Uruguaye, konkrétně do hlavních měst obou zemí, které jsem navštívil dvakrát, v letech 1994 a 1995.


   Letiště Montevideo - Carrasco

Poprvé jsem navštívil Montevideo v září 1994 s lodí Lipno a hned první volné odpoledne jsem se rozjel autobusem, ten jsem si zjistil předešlý večer, na letiště. Po příjezdu jsem jednomu z uniformovaných zaměstnanců letiště vysvětlil o co mi jde a nechal se dovést k někomu kompetentnímu. Po jeho krátkém telefonickém hovoru mě dovedl přímo do kanceláře ředitele letiště, kde jsem vše zopakoval a přiložil písemnou žádost ve španělštině, kterou jsem si napsal ještě doma. Vždy jsem jich na loď několik vozil v různých jazykových variacích a opatřených různými českými razítky třeba z aeroklubů a podobně aby to vypadalo věrohodně. Okopírovali si moje doklady, dostal jsem návštěvnickou visačku a jednoho zaměstnance jako doprovod a za deset minut jsem se ocitl na letištní ploše, kde jsem v doprovodu onoho zaměstnance mohl chodit od letadla k letadlu a fotit. No, zkrátka idyla leteckého fandy. Ale ještě v té kanceláři došlo z mé strany k určitému faux pas. V kanceláři byly dvě osoby, muž a žena, oba ve středních letech a já se stále v hovoru obracel na toho pána v domnění, že je to ředitel. Až při návratu z plochy zpět do kanceláře jsem si všiml vizitek na pracovním stole, že ředitelem je ta žena, paní Judith F. Peyrallo. Vzala to naprosto s humorem.

 

Douglas DC-10-30, Pluna, PP-VMW Mezi to nejzajímavější, co jsem dne 5.9.1994 na letišti v Montevideu viděl a vyfotografoval, byl tento čerstvý přírůstek společnosti Pluna, první uruguayský "widebody", McDonnell Douglas DC-10-30, který si  letecká společnost pronajala v červenci 1994 od brazilského Varigu na dálkové lety. Odtud také ta brazilská registrace PP-VMW.
Letadlo bylo vyrobeno pod výrobním číslem 47844/336 v roce 1980 pro společnost Varig. V současné době, od prosince 1997, slouží opět v "rodných" Spojených Státech u společnosti Northwest Airlines s registrací N237NW.

Douglas DC-10-30, Varig, PP-VMA Největší brazilská letecká společnost Varig, od níž pochází DC-10 z předešlého snímku, používala, kromě jiného, stejný typ na lince São Paulo - Montevideo. Právě na této lince vidíme po příletu do uruguayské metropole letoun registrovaný PP-VMA elegantně pózující za slunečného odpoledne na letištní ploše, vyčkávající na cestující před cestou zpět do své domoviny.
Varig létá do Montevidea z několika měst v Brazílii, nejčastějším typem letadla ve většině případů bývá Boeing 737, tehdy obvykle verze 300. Z velkých letadel jsem toho dne, 5.9.1994, viděl a vyfotografoval ještě Boeing 767-300 společnosti United Airlines na lince z New Yorku, několik Boeingů 737 a pár menších letadel. No, provoz nic moc ale často šlo o pro mě sběratelsky zajímavé kousky.

Boeing 707-387B, Pluna, CX-BNU Po necelém roce, v červenci 1995, jsem se se stejnou lodí znovu ocitl v Montevideu a samozřejmě také na letišti, konkrétně dne 20.7.1995. Paní ředitelka mne kupodivu hned poznala, nemusel jsem proto nic dlouze vysvětlovat.
Jednoznačně největší radost jsem měl z tohoto čtyřmotorového krasavce společnosti Pluna, typu Boeing 707-287B reg. CX-BNU. Rok předtím jsem ho bohužel nezastihl a docela mě to mrzelo i přesto, že čerstvě pronajatý Douglas DC-10 byl přinejmenším rovnocennou náhradou. Nicméně, "sedmsetsedma", to je létající legenda a už v té době byla v osobním provedení velmi vzácná. Viděl jsem její typický ocas už z autobusu při příjezdu k letišti a v duchu jsem zajásal. Boeing byl ve slušném stavu se zachovalým, zřejmě nedávno obnoveným nátěrem a člověk neznalý letadel by ani nehádal, že jde o stroj z roku 1966. Byl vyroben pro společnost Aerolineas Argentinas, kde obdržel registraci LV-ISB a jako patnáct let starý, v roce 1981, jej získala Pluna nejprve do pronájmu a později do vlastnictví. U ní létal dalších patnáct let až do roku 1996, kdy byl letoun po několikatýdenním působení u brazilské společnosti Fly Lineas Aereas odkoupen brazilským vojenským letectvem na náhradní díly.

Boeing 707-321C, VASP Cargo, HR-AMZ V ten samý den, 20.7.1995 jsem na letišti v Montevideu viděl ještě jednu "sedmsetsedmu". Konkrétně šlo o nákladní Boeing 707-321C brazilské společnosti VASP, přesněji její nákladní odnože VASP Cargo. Stroj registrovaný v Hondurasu pod značkou HR-AMZ tu byl na technické prohlídce a bohužel byl schovaný v hangáru, odkud vyčnívaly pouze ocasní plochy. Mohl jsem si alespoň prohlédnout odkryté motory, podvozek a kdybych já blbec měl s sebou stativ nebo blesk, mohl jsem udělat zajímavé snímky. Ty pokusy fotit osminou nebo spíš čtvrtinkou z ruky pochopitelně moc nevyšly.
Životopis tohoto letadla byl velice pestrý: Boeing 707 výrobního čísla 18766/372 byl vyroben v dubnu 1964 pro společnost PanAm, u níž dostal značku N796PA a jméno "Clipper Mermaid". Po dvanácti letech služby zejména na transatlantických linkách byl v roce 1976 prodán kolumbijské státní společnosti Avianca, kde sloužil s registrací HK-1849 do konce srpna 1985. Poté, po přestavbě na "náklaďák" byl pronajat a později zakoupen americkou společností Burlington Air Express, což byla pobočka známější železniční společnosti Burlington Northern, kde byl stroj provozován do dubna 1993 pod značkou N865BX. Pod touto registrací odsloužil ještě tři měsíce u další nákladní společnosti Buffalo Airways, aby se pak dostal do vlastnictví leasingové společnosti Race Aviation, jenž nechala letadlo zaregistrovat v Hondurasu jako HR-AMZ a obratem ho pronajala společnosti VASP Cargo, nákladní odnože VASPu, tehdy druhé největší letecké společnosti v Brazílii. Ze závěrečného období působnosti u VASP Cargo je tento snímek, kdy bylo letadlo na důkladné technické prohlídce kvůli avizovanému zájmu nově vznikající uruguayské společnosti MAS Air Cargo. Ta si ho nakonec od Race Aviation pronajala začátkem roku 1996 a zaregistrovala jako CX-BSB. V září 1996 nechala stroj přeregistrovat na značku ostrova Aruba P4-CCG (to jsou někdy fakt neprůhledné šachy) a aby to bylo ještě komplikovanější, sama společnost se v říjnu 1997 přejmenovala na Transcontinental Sur a pronajaté letadlo, mimochodem stále v majetku leasingové Race Aviation, dostalo zpět registraci CX-BSB. Dnes již stroj definitivně dolétal a údaje o místě jeho posledního odpočinku se rozcházejí. Ještě to dohledám a doplním.

Boeing 737-287, Aerolineas Argentinas, LV-LEB Pravidelným návštěvníkem v Montevideu je letecká společnost Aerolineas Argentinas. Jeden jejich Boeing 737-287 reg. zn. LV-LEB přistál někdy v době, kdy jsem 20.7.1995 fotil výše uvedenou uruguayskou "sedmsetsedmu" a za několik minut zaparkoval kousek ode mne, vedle stejného boeingu společnosti Varig letícího z Porto Alegre a naštěstí zůstal stát ve výborné pozici vůči slunci. Časně odpolední sluneční paprsky doslova rozzářily působivý modrobílý nátěr argentinského boeingu, který sem dorazil po velmi krátkém letu z letiště Aeroparque J. Newbery v Buenos Aires. Stroj výrobního čísla 20768/331 byl společnosti dodán jako nový v roce 1973.

Antonov An-24V, Aerosur, LZ-MND Přestože je Uruguay poměrně malá země, funguje zde i vnitrostátní doprava, z velké části obsluhovaná malými, nepříliš stabilními, často se obměňujícími leteckými společnostmi, obvykle fungujícími jen několik let. Mezi ně patřila letecká společnost Aviasur, v roce 1995 provozující osmačtyřicetimístný Antonov An-24V, vyfotografovaný rovněž 20.7.1995. Byl vyroben v roce 1969 (výr.č. 97305307) a do Montevidea se dostal až roku 1994. V tomto roce ho na Ukrajině koupila bulharská společnost Skorpion Air a registrace UR-46311 se změnila na bulharskou LZ-MND. Pod touto značkou bylo letadlo pronajato nejprve uruguayské společnosti Aero Regionales, ještě v onom roce 1994 se ale stal jeho provozovatelem Aviasur. Dnes, v roce 2005,  je zpět na Ukrajině u společnosti Air Urga (reg. UR-46311) a létá pro pro Spojené Národy s označením UNO-969.


   Letiště Buenos Aires - Aeroparque Jorge Newberry

Argentinské hlavní město Buenos Aires, jehož populace již na přelomu tisíciletí překročila hranici deseti milionů, má dvě dopravní letiště. Většina mezinárodních linek, všechny dálkové a rovněž všechny nákladní lety jsou vedeny z letiště Ezeiza, zatímco vnitrostátní doprava a blízké mezinárodní linky operují z menšího, pojmenovaného Aeroparque Jorge Newberry, umístěného jen několik kilometrů od středu města. Právě druhé jmenované letiště nabízí zajímavější možnosti pro fotografy. Navštívil jsem ho v podobných termínech jako Montevideo v letech 1984 a 1985 a zde se s vámi podělím o některé z fotografií, které jsem tam pořídil.

Boeing 727-287, Aerolineas Argentinas, LV-MIM Přestože je na letišti Aeroparque v Buenos Aires snadné fotografovat od plotu u pojezdové dráhy, dal jsem si tu práci abych si vyjednal přístup na letištní plochu. Právě z odbavovací plochy letiště, ze dne 13.9.1994, je snímek letadla Boeing 727-287 reg. LV-MIM náležícího argentinskému národnímu dopravci Aerolineas Argentinas. Ke společnosti byl výrobcem dodán 1.12.1978 a kromě občasného krátkodobého pronájmu (v r. 1984 k Wien Air Alaska nebo roku 1988 k Lineas Aéreas Canarias) létal u svého prvního majitele až do jara 1997, kdy byl prodán americké leasingové společnosti PEGA. Povšimněte si vyklápěcího schodiště pod zadními partiemi trupu. U letadel generace šedesátých a sedmdesátých let, v době, kdy byly nástupní mosty výsadou velkých letišť ve vyspělých zemích, šlo o poměrně běžnou součást výbavy letadel.

Douglas DC-9-32, Austral, LV-WFT Ze stejného dne, 13.9.1994, pochází i tento snímek letadla Douglas DC-9-32 náležící tehdy druhé největší argentinské letecké společnosti Austral. "Devítka" s registrací LV-WFT byla vyrobena v roce 1969 pro španělskou Iberii, kde se značkou EC-BPG a  se jménem "Ciudad de Vigo" létala celých 25 let a teprve začátkem roku 1994 byla prodána společnosti Austral. Společnost byla 1.10.1999 integrována do národního leteckého dopravce Aerolineas Argentinas, jenž zanedlouho tento a několik dalších takto získaných veteránů vyřadil z provozu. Stroj byl v červnu 2000 odstaven na floridském letišti Opa Locka a o tři měsíce později sešrotován.
Panorama centra Buenos Aires za letadlem dokazuje, že letiště Aeroparque je skutečně situováno velmi blízko města.

Douglas DC-9-32, Austral, LV-WEG I tento "akční" snímek ukazuje Douglas DC-9-32 společnosti Austral, startující 10.9.1994 z jediné dráhy letiště Aeroparque ve směru k městu. Takto vzlétající letadla se dají fotografovat z okolí silnice do města, která vede souběžně s dráhou a rovněž z prostoru leteckého muzea, sousedícího s letištěm.
Vidíme zde stroj výr. č. 47446/561 reg. LV-WEG, vyrobený rovněž v roce 1969 pro společnost Iberia. Tam nosil reg. EC-BQT a jméno "Ciudad de Murcia". Do Argentiny byl prodán v prosinci 1993 ale nebyl mu dopřán příliš šťastný konec. 10 října 1997 letadlo spadlo poblíž města Nuevo Berlin v Uruguayi při letu na lince Posadas - Buenos Aires. Příčinou nehody, při níž nikdo ze 73 osob nepřežil, bylo pravděpodobně špatné počasí.

Boeing 737-244, LAPA, LV-WBO Do Buenos Aires jsem se opět podíval o rok později, v červenci 1995 a ačkoli jsem tentokrát měl méně času, jedno odpoledne, 25.7.1995, jsem si samozřejmě na návštěvu letiště našel.
Boeing 737-244 na snímku vlevo byl vyroben roku 1970, jeho původním majitelem byla společnost South African Airways u níž sloužil pod značkou ZS-SBP až do roku 1993. Od 20.7. toho roku je jeho vlastníkem spoelčnost LAPA, celým jménem Líneas Aéreas Privadas Argentinas a nese registraci LV-WBO.
Fotografoval jsem z veřejně přístupného místa u plotu napravo od letištní budovy. Letadla rolující po pojížděcí dráze jsou odtamtud, jak vidíte, velmi dobře "fotitelná", zároveň lze se středně dlouhým objektivem (asi 150 až 200mm) snadno "dosáhnout" na letadla přistávající na rovnoběžně položenou dráhu.

MD-81, Austral, LV-WFN A ještě pro srovnání jeden snímek letadla právě dosednuvšího na dráhu. Jedná se o McDonnell Douglas MD-81 společnosti Austral která ho zařadila do svého inventáře 8.1.1981 pod původní Americkou registrací N10027. Až téměř po třech letech bylo letadlo přeregistrováno na LV-WFN a dosud stále slouží svému prvnímu majiteli.
Snímek je pořízen 13.9.1994 přibližně ze stejného místa jako ten předchozí ale s trochu delším ohniskem objektivu. Povšimněte si rozdílného stavu vegetace okolo dráhy. Zatímco na předchozí fotografii z července, kdy má jižní polokoule zimu, je trávník ještě ve vegetačním klidu, na snímku pořízeném v září jsou plochy mezi dráhami poseté pampeliškami na koberci čerstvé jarní trávy.


Stránka byla vytvořena v roce 2005