Vrchol Ještědu nezůstal po zmíněných požárech dlouho pustý, někdejší hotel byl nahrazen novou, futuristicky pojatou stavbou, která se přes počáteční rozpaky a nevoli části obyvatelstva Liberce stala symbolem města a dominantou krajiny. Stavba, do níž je integrován televizní vysílač, byla podle projektu architekta Karla Hubáčka budována v letech 1966 - 1973 a byly použity mnohé nové stavební postupy a unikátní technická zařízení, například tlumič příčného kmitání.

FOTOGALERIE 1

FOTOGALERIE 2

Lanovka. Stavba lanovky byla zahájena v červnu 1932 a o rok později, dne 27. června 1933, byl zahájen provoz. Konstrukčně se jedná o visutou lanovku se dvěma kabinami, založenou na kyvadlovém systému, šikmá délka trati je 1188 m. Stavbu provedla chrudimská firma František Wiesner, tatáž firma, po znárodnění nesoucí název Transporta, uskutečnila i celkovou rekonstrukci v letech 1971 - 1975. Původně měla trať dva podpěrné sloupy, při rekonstrukci byly nahrazeny jediným, 30m vysokým podpěrným sloupem. Průměr nosného lana je 50 mm, tažné lano má průměr 22.4 mm. Dolní stanice lanovky se nachází v nadmořské výšce 600 m, přibližně kilometr od tramvajové konečné Horní Hanychov, horní stanice má nadmořskou výšku 1000 m. K dopravě cestujících slouží dvojice kabin, ty původní měly kapacitu 33 cestujících a rychlost 5 m/s, současné kabiny uvezou 35 osob a jejich maximální rychlost je 10 m/s. Kabina č. 1 měla donedávna červený nátěr a "dvojka" zelený, zatímco nyní jsou obě kabiny v korporátním nátěru Českých drah v kombinaci dvou modrých odstínů a bledě šedé, na kabině č. 2 byl navíc aplikován modrý reklamní polep. V kabinách se během přibližně čtyřminutové jízdy stojí, v interiéru je pouze jedno služební sedadlo, telefon a hasící přístroj.

Provozovatelem lanovky jsou České dráhy, jezdí se od 8:00 do 19:00 hodin v půlhodinovém taktu, pouze mezi dvanáctou a jednou a od 17:00 jsou spoje, jezdící o půl vynechány, naopak v případě zvýšeného přílivu cestujících jsou podle potřeby vypravovány mimořádné jízdy. V jízdním řádu ČD má lanovka traťové číslo 900 a platí na ní speciální tarif, uznávány jsou i zakáznické karty ČD, avšak specifickým způsobem. Základní jednosměrná jízdenka stojí (v roce 2015) 75 Kč, zpáteční 120 Kč, držitelé zákaznických karet IN25, stejně jako IN50, zaplatí 55 Kč jednosměrně a 90 Kč za zpáteční lístek.

Protože jsem na Ještědu nebyl mnoho let, rozhodl jsem se to napravit a zároveň si konečně lanovku nafotit, jen mě trochu mrzí, že jsem to neudělal ještě v době, kdy byly kabiny sympaticky v zelené a červené. Cestu jsme s přítelkyní podnikli jako takový trošku romanticky pojatý výlet ve dvou za poměrně mrazivého dne 27.12.2014. Vyjeli jsme ráno z Litoměřic osobním vlakem č. 6101 do České Lípy, kde jsme z Regionovy 814.071 přestupovali na osobní vlak č. 6605 Děčín - Liberec. Tady jsem očekával, že bude spoj obsluhován motorovým vlakem RegioShark, který bývá na tuto trať nejčastěji nasazován, jel však starší, ale rovněž dostatečně pohodlný vůz 843.012 s přípojným vozem. Na atraktivní úsek Česká Lípa - Liberec jsem se těšil, už nějakých pár let jsem tudy nejel. Do Liberce jsme dorazili po jedenácté hodině a není bez zajímavosti zmínit se ještě o počasí. Předpověď pro Liberec předpovídala polojasno. Při odjezdu z Litoměřic bylo dokonce skoro jasno, až před Českou Lípou jsme vjeli do mlhavé, nízké oblačnosti, a taky tady ležela poměrně vydatná sněhová pokrývka. Ve druhém úseku cesty z Lípy do Liberce kupodivu sněhu ubylo, souvislá nízká oblačnost ale zůstala.

V Liberci jsme se trochu prošli městem, v zastávce Fügnerova potom nasedáme na tramvaj linky č. 3 a odjíždíme na konečnou do stanice Horní Hanychov, odkud se vydáváme vzhůru po cestě k dolní stanici lanovky, stanice má název Liberec-Horní Hanychov. Kupujeme si jízdenky, já využívám In-karty a platím za zpáteční jízdenku 90 Kč, přítelkyně, která používá vlak jen k občasným výletům (teď obvykle se mnou) zákaznickou kartu nemá a její lístek stál tedy 120 Kč. Vzhůru jedeme ve 13:00 a protože tady čeká vzhledem k mezisvátečnímu času velký počet turistů, část z nich se do vozu nevejde a pojedou posilovým spojem o něco později. V první fázi stoupání je mlhavě vidět Liberec, potom se ale vnoříme do bílé tmy a po příjezdu nahoru toho už moc neuvidíme, možná tak pár set metrů pod sebe, a to ještě jen občas. Mimo to je nahoře citelný mráz a ostrý, ledový vítr, tak se po krátkém obhlédnutí okolí věže a pořízení několika dokumentačních fotek raději uchylujeme dovnitř. V tamním rychlém občerstvení si dáváme dobrou kávou a ještě lepší borůvkový koláč, ten je navíc tak velký, že dostatečně zahnal hlad a proto upouštíme od oběda, ostatně zdejší restaurace je teď beztak plná a na volný stůl se musí čekat. Po občerstvení se jdeme opět projít ven, po chvíli nás ale mrazivý vítr donutí zamířit ke stanici lanovky, kde několik minut počkáme do 14:00 na nejbližší jízdu dolů. K tramvajové zastávce přicházíme ve chvíli, kdy vůz najíždí do nástupní zastávky, nastupujeme a vracíme se k nádraží. Protože jsme trochu vymrzlí a počasí se nelepší, rozhodujeme se výlet zkrátit a před třetí hodinou odjíždíme přes Českou Lípu zpět do Litoměřic. Tam se jen kráce zastavíme doma u přítelkyně a rozhodujeme se jet na noc ke mě do Štětí. Byl to přes nepřízeň počasí velmi příjemně strávený den a snímky z námrazou pokrytého vrcholu mají taky co do sebe a kompenzují absenci rozhledu do krajiny. Určitě se zase někdy na Ještěd podívám, ale určitě to bude pro změnu v jiném ročním období.