Vůz značky Škoda hasičského sboru Železnice. Foto 15.6.2007

Dobře připravená akce přilákala již během pátečního odpoledne 15.6. značný počet diváků, kteří se měli na co dívat. Dobrovolní hasiči ze všech koutů republiky a sem tam i ze Slovenska představili svoji většinou vzorně udržovanou historickou techniku. Kolem jezírka uprostřed výstaviště jsme mohli obdivovat pět nablýskaných a plně funkčních parních stříkaček, dále větší množství koněspřežných hasičských vozů, ačkoli ve většině případů pouze staticky, bez koní, příznivci automobilismu se kochali technickou krásou prvorepublikových automobilů našich i zahraničních značek, stejně jako vozidel, pocházejících z poválečných let a druhé poloviny dvacátého století.

FOTOGALERIE 1 Počátky hasičské techniky

FOTOGALERIE 2 Technika v průběhu 20. století

FOTOGALERIE 3 Historie, současnost a trochu recese

Hasičské spolky, zvláště ty dobrovolné, byly obvykle vybaveny vlastním skládacím přístřeškem a zahradním nábytkem a často také vlastní zásobou piva ať již lahvového nebo častěji v sudech s pípou, protože v téměř tropickém vedru bylo třeba hasit především žízeň. Tu mohli hasit i návštěvníci v některém ze stánků s občerstvením a při tom buď posedět před pódiem s živou muzikou nebo ve stínu stromů a keřů a sledovat občasné praktické ukázky hasičského umění.

Dobrovolní hasiči mnohdy berou své poslání jako celoživotní hobby a jsou ochotni pro spolek i údržbu běžné provozní a především té historické techniky věnovat značnou část svého volného času. A zúčastnit se takového setkání jako zde v Litoměřicích, předvést své technické skvosty před veřejností, pobavit se a vyměnit si zkušenosti s hasiči jiných spolků pro ně bývá víc, než dostatečnou satisfakcí.

Akce pokračovala v sobotu 16. června, kdy se odpoledne hasiči přemístili do města. Konal se slavnostní průvod a opět předvedení hasičské techniky veřejnosti. Já jsem se již nezúčastnil, ostatně vše podstatné jsem viděl již v pátek odpoledne.

Měl jsem v úmyslu podrobněji seznámit čtenáře s některými zajímavými předvedenými vozidly, bohužel jsem někde cestou ztratil tužku, ač obvykle s sebou nosím dvě, tudíž jsem si nemohl dělat důležité poznámky. Proto jsem pouze sestavil tři fotogalerie, kde najdete necelé tři desítky stručně okomentovaných snímků některých zajímavých exponátů.

Viděl jsem vlastně hasičské setkání takového rozsahu poprvé a šel jsem tam spíš jen ze zvědavosti než s cíleným zájmem. Ale to množství nádherných, pečlivě opatrovaných a hýčkaných starých strojů, úcta dnešních hasičů k tradicím a k odkazu svých předků stály za to. Dokonce i ta mnou jindy opovrhovaná dechová hudba, co se tam všude ozývala z reproduktorů mi tentokrát ani nevadila a vlastně vhodně dokreslovala atmosféru.

Mám-li to shrnout, bylo to lepší, než jsem čekal a příště se, pokud mi to čas dovolí, opět přijedu podívat. Ostatním mohu vřele doporučit.